Už od prvních tónů desky poznáte, do jaké míry se belgičtí Prejudice dokázali oprostit od přithrashlého zvuku a jistých zvukových i hudebních nečistot své prvotiny Broken Promises. Jejich muzice sice nadále vévodí rytmicky pestrý a „mešugovsky“ proměnlivý kytarový duet, ale k tomu si navíc přidejte o něco přehlednější a techničtější hru bicmana Franka a především (a v tom tkví hlavní posun oproti prvnímu CD) hlubší štěkavý murmur vokalisty Erica, jenž by zřejmě rád zapomněl na své thrashové deklamování. Problém tkví v tom, že jeho hrdélko zřejmě nebylo stvořeno pro deathmetalový vokál, Eric má příliš krátký dech, a tak od něho prostě nemůžete čekat nějaký procítěný záhrobní chropot, ale spíš poněkud křečovitou snahu o „něco v tom smyslu“, skloubenou s pokusem vyzpívat texty srozumitelně. K muzice Prejudice se to ale docela hodí. Prejudice se tedy tváří, že se na druhé desce upsali již pouze deathmetalu. S výhradami ovšem, protože odkaz „humanovského“ období Death stále tkví kdesi v pozadí a skrze sóla se škodolibě zubí Kerry King. Podobně jako na Broken Promises i na Reality (jak už koneckonců název napovídá) čerpali Prejudice náplň svých skladeb ze života. Reality má tedy reflektovat skutečnost, a to tu její krutější podobu. Vedle jizev z různých životních křižovatek, nemožnosti ovlivnit jednání těch nahoře a rezignace na účast v běhu současného světa se občas objeví i obava z budoucnosti, z překotného a nekontrolovaného rozvoje technologií klonování, z možnosti předělat člověka na ovladatelný stroj. Inu, docela pestrá deska, hudebně i obsahově, zvukově na dobré úrovni, i když nic zas tak extra se nekoná. Jednoduše dobrá, ale nijak zvlášť převratná deathmetalová deska. Rozhodně však stojí za poslech.