K sepsání tohoro textu vede a) moje lenost b) můj notorický ageismus. Zkrátka, když už se tak pěkně sešla dvojice alb dvou superskupin různých progových generací, nedalo mi to nepostavit je proti sobě. Pojem superskupina je v případě progu poněkud nadužívaný, protože v téhle lehce incestní komunitě, kde každý hraje s každým, se to hvězdami jen hemží. Ale popravdě, kdy už sáhnout k tak zprofanované nálepce, když ne v případě setkání květinového krále Roineho Stolta a hlasu/zakládajícího člena YES Jona Andersona.
Pokud provedeme povrchní srovnání star faktoru, pak jejich spojení musí jasně dominovat nad FROST*, kteří jsou složení z progového mazáka Johna Mitchella (ARENA, KINO), bubeníka Craiga Blundella, mj. spoluhráče Stevena Wilsona, basáka Nathana Kinga (LEVEL 42) a vůdčí persony, zkušeného producenta Jema Godfreyho, který má na kontě spolupráce třeba s… ehm… platinovými ATOMIC KITTEN a cukroušem Ronanem Keatingem. Jo, jasně, to je ten týpek z BOYZONE. To je progová sada, co? O síle soupisek jasno, ale člověk ani nemusí sledovat ME ve fotbale, aby věděl, jak to s těmi hvězdnými jmény bývá.
Duel FROST* versus ANDERSON/STOLT není soubojem generací jen na papíře. Oba subjekty se hlásí k různým tradicím britského art/prog rocku. Nepřekvapí, že věčný éterický hipík Stolt, posílený jedním z art rockových guruů čerpá z bezedné duhové studny žánru, který vzkvétal v zejména v době, kdy zvonáče, volná láska a harmonie nebyly všem pro smích. FROST* mají naopak duše otevřené směrem k horké současnosti. Jejich příjemně introvertní, poklidně tepající prog rock je napojený na wilsonovskou lyrickou školu. To znamená, že se v žádném případě neuzavírá před soudobými vlivy - v případě alba „Falling Satellites“ je to především inklinace k abstraktní cheesy elektronice a prvkům trip hopu, které jsou aktuálně v kurzu na popové scéně. V testu élan vital tedy o parník vítězí FROST*, byť to staromilcům nemusí být po chuti.
Problém s albem ANDERSON/STOLT „Invention of Knowledge“ není to, že se všeho současného štítí a vegetuje v poklidném skanzenu hudebních zásluh. Člověk by se i povznesl nad to, že zestárlý Anderson zní trochu jako vyšeptalý prodavač spirituálních suvenýrů z krétské Mataly. Překonat se dá i občasné nutkání zařvat s Abem Simpsonem: „Vypněte ten hipísáckej kravál!“, když pánové za zvuku sitáru sypou z rukávu sladká slova so miraculous, so mystical. Můj zásadní problém s deskou spočívá v tom, že plyne ve stejné emocionální hladině a záhy se stává jen příjemným ambientem na pozadí. Je to ambient pro lidi, kteří milují pocit, že čas se dá zastavit na medových lukách nostalgie a proměnit v dlouhý harmonický kouř. I když mě částečně tahle emoce dokáže zabavit na některých deskách Stoltových FLOWER KINGS (viz můj guilty pleasure vztah s „Adam & Eve“), v téhle batikované trafice ztrácím v krupobití harmonií a vinutých sól rychle nit.
Ne že by FROST* a jejich „Falling Satellites“ byli totálně strhující jízdou, ale přeci jen má jejich sladké plynutí více valérů. Baví mě kapely, které se nebojí otevřít vrátka současným popovým trendům a povědomé progové postupy jimi vkusně naředit. Říkejme tomu konflikt starého a nového, kristusek a měkkých tenisek, pestrobarevných košil a ležérních sáček. U mě jasně vítězí to druhé. Vzpomínky jsou fajn, ale člověk by neměl zavírat dveře realitě. 8:6,5 pro FROST*!
FROST*: Falling Satellites (Inside Out Music, 2016)
Hodnocení: 8/10
ANDERSON/STOLT: Invention of Knowledge (Inside Out Music, 2016)
Hodnocení: 6,5/10
