Druhého dubnového večera zavítala do libeňské továrny vskutku vybraná a hlavně žánrově pestrá sestava. Není divu, že prostory Abatonu praskaly ve švech, vždyť v očekávání bohaté koncertní sklizně dorazilo přes sedm stovek hlav. Teoreticky si na své mělo přijít poměrně široké spektrum poslouchačů, techno-deathery počínaje a méně ortodoxními goth metalisty konče. O tom, zda se nemalá očekávání podařilo naplnit na potřebných 100% se snad dočtete v následujících odstavcích.
Brány Abatonu rozrážím s mírným zpožděním, přesněji pak na začátku setu německé thrash/deathové stálice DEW-SCENTED. Domácí akvizici ROOT jsem jaksi propásl, ale nevadí, letos v létě si je určitě poslechnu ze stanu při příležitosti dvanáctého vydání Brutal Assaultu (alespoň tedy předpokládám, že se Big Boss se svým konvojem v Jaroměři objeví). DEW-SCENTED jsem shodou okolností viděl před rokem na stejném místě v předprogramu mocných CRYPTOPSY a tehdy zcela jednoznačně zabodovali velmi sympatickým setem. I tentokráte kapela nezklamala, předvedla sice standardní thrash/death metalovou performanci, nutno ale dodat, že v poutavém a notně energickém balení (taková „Soul Poison“ zazněla snad dvakrát rychleji než z desky).
Z nevýhodné pozice u hlavních vchodových dveří do sálu se přemísťuji na ochoz, neb rozhodně nehodlám propásnout ani vteřinu ze svého prvního vystoupení BEHEMOTH. Jaké to ale překvapení, když se po mikrofonu začne sápat ta zatracená obluda Frank Mullen a hned za ním vylézá z backstage celá tlupa jeho spoluhráčů. To techno death metaloví aristokraté SUFFOCATION se představují v plné parádě! Je radost sledovat obnovenou, a mimochodem ohromně sehranou sestavu (viz line up poslední self-titled řadovky), je radost poslechnout si kousky typu „Pierced From Within“, „Bind Torture Kill“ nebo „Funeral Inception“ pěkně na živo, jinými slovy - je radost prožívat návrat žánrové legendy zpět na scénu, navíc v takto skvostné formě. Pro mě osobně jasný vrchol No Mercy Festu, a to bez jakýchkoli dalších debat. Jen škoda, že SUFFOCATION mohli diktovat tempo jen tak krátce, jsem si jist, že zaplněný Abaton by dokázal absorbovat ještě pěkných pár skladeb navíc. Zejména pak dovádění černého kouzelníka Terranceho s jeho šestistrunnou milenkou bych vydržel sledovat o poznání déle. Soudě podle nadšených reakcí přihlížejících jsem rozhodně nebyl sám.
Na podium je přinesena plechová orlice a za chvíli už rukují do boje „ti počmáraní Poláci“ (jak se na adresu démonického Nergala a jeho družiny vyjádřila jedna okovaná nymfa ve frontě na pěnivý mok). Ač jsem o kvalitě koncertů BEHEMOTH dostával jen samé pozitivní reference, tak onoho pondělního večera to zas až taková sláva nebyla. Svoji zásluhu na tom měl jednak nepříliš vyvážený zvuk (z balkonu jsem slyšel především vytaženou rytmiku, naopak frontmanova šipka se jevila dosti utopená), tak i orientace kapely směrem ku rychlejším a přímočařejším skladbám. Fanatický Nergal neúnavně hecoval až na výjimky statické publikum, ovšem ani taková tutovka jako „Christians To The Lions“ nedokázala uniformní vystoupení polských mystiků alespoň trochu oživit. Suma sumárum, BEHEMOTH se sálem prohnali jako ničivá vichřice, ovšem kromě živelné pódiové presentace žádný výrazný dojem nezanechali. Škoda.
To staří plesniví kozáci NAPALM DEATH nepotřebují žádné válečné barvy, hřeby ani orlici, tady není důležitá image, ale pouze hudba. Barney Greenway vyrazil jen v obnošeném tričku a ustřižených teplácích-„šponovkách“ a stejně bylo vymalováno. „Suffer The Children“, „Scum“, „The Code Is Red, Long Live The Code“, „Nazi Punks Fuck Off“, „Hung“, „Continuing War On Stupidity“, „Silence Is Deafening“ a tak dále a tak dále. Skladba střídala skladbu, sypalo se bez větších prostojů a nemístných komentářů, velmi účinně a s ohromným nadhledem. Ač byla kapela založena ještě někdy za panování Marie Terezie, stále jí to na živo šlape více než dobře. Sám jsem zvědav jak tomu bude za dalších třicet let…
I hlavní hvězda No Mercy Festu, portugalští vlci MOONSPELL, se představila ve slušné live formě. Začátek se sice nesl v intencích průměrné novinky „Memorial“ (například zazněla „Blood Tells“, „Finisterra“ nebo „Memento Mori“), ovšem hned poté charismatický předák Fernando Ribeiro vyslovil kouzelné slovíčko „Opium“ a set MOONSPELL se rázem otočil o rovných 180 stupňů. Krásná exkurze do historie pokračuje za doprovodu nesmrtelných klasik typu „Alma Mater“ nebo „Vampiria“. Vzhledem k tomu, že většina přihlížejících vytáhla symbolických 666 šestáků právě kvůli portugalské ikoně, byla atmosféra v abatonském kotli více než vřelá. I samotní MOONSPELL k tomu napomohli působivou pódiovou presentací a živějším výkonem (rytmika místy hodně tlačila na pilu, stejně tak i Fernando neváhal vylovit zpoza hrdla nějaký ten obhroublejší vokál). Vrcholem půlnočního představení uhrančivých jižanů byla (z mého pohledu), jednoznačně „Awake“, nezapomenutelná to skladba z druhé řadovky „Irreligious“.
Celkově můžeme hodnotit letošní ročník No Mercy Festu jako podařený, a to především díky NAPALM DEATH, MOONSPELL a strhujícím SUFFOCATION. Nezbývá než věřit, že za rok touhle dobou přijede stejně tak silná a zároveň stejně tak pestrá sestava.
použité zdroje:
