Kontaminovaná komorní hudba – toto trojsloví asi opravdu nejlépe vystihuje originální rakousko-český kvartet, jehož tvorba balancuje na pomezí scénické avantgardy, syrového experimentu a komorní hudby. Materiál předkládaný na albu „Contaminated Chamber Music“ má největší sílu v pestrosti a moři vroucích emocí, které mají potenciál rozpouštět ledovce. Jakoby každá jednotlivá skladba byla příběhem, divadelní hrou nebo obrazem. METAMORPHOSIS posloucháte ve sluchátkách a najednou zjistíte, že jejich hudbu vnímáte i jinak. Najednou vám pracuje fantazie a cáká na prázdná virtuální plátna syté barvy či píše neviditelným inkoustem romány.
Když se skloubí schopnost skvěle zvládnout svůj nástroj s neotřelým přístupem, akademická preciznost se zhýralou rebelií a jímavá náladotvornost s prudkým talentem pro chorobně melancholické aranže, vznikají unikáty. A právě takovým „Contaminated Chamber Music“ je. Najdete tu snahu experimentovat i poklonit se velikánům klasické hudby. Krom toho nosičem intenzivně pulzuje touha zabředávat do lepkavých sítí hlubinného šílenství, vytvářet vlastní světy, které stojí za hranicí všedních dní, ačkoliv ve své prapodstatě nejsou ničím jiným, než projekcí z této reality do jiných dimenzí. Každý si pak v tomto jejich obraze najde to své. Z velké části ryze instrumentální skladby protínají vokální kreace napříč jazykovou výbavou. Našince jistě zaujme skladba „Hrad“, kde český text předává na první poslech cizozemsky artikulující vokalista, což má v kontextu skladby velmi zvláštní, až exotický náboj.
Již první pecka „Unterm teppich“, počínající disharmonickým drhnutím smyčců ve speedovém tempu, dává na vědomí, že METAMORPHOSIS rozhodně nebudou pouze symfonickým čajíčkem s exoticky crossoverovou příchutí, ale pěkně silnou a hutnou kávou se syrovým chuťovým ocasem. Po obhrouble uštěkaném konci nás navnadí éterický počátek „Witzbold“, který se záhy zvrhává v intenzivní nervní jízdu po ostří tenkých houslových tónů, aby vás na konci ukolébala k bezesnému spánku. Třetí „Marathon“ zase sklouzává do teatrálnějších vrstev prosekávaných ostrou germánštinou a minimalistickými chorálovými nápěvky. Další skladba „Sen“ se na mém pomyslném žebříčku oblíbenosti obratně vyšplhala na nejvyšší příčku – melancholický, více jak šestiminutový podmanivý opus, zdobí velké množství skvostných motivů přenášejících posluchače za hranici bdělých realit. Následuje o poznání písničkovější skladba „Keman“ vonící po tajemném koření a opojných vonných dýmech. Z počátku silně hnětající „Nachtasyl“ se rychle rozmělňuje do táhlejších a posmutnělejších ploch, aby ji ke konci rozvířilo smyčcové tornádo podepřené o silně expresivní vokály. Poté přichází zlomyslně baladická písnička „Popsong“. Zpět do světských požitků nás vrací „Karussell“ – řácky ošuntělý instrumentální šanson s patřičně temperamentním rytmickým základem. Další spíše konzervativnější, ale i tak silně citově zabarvený opus nazvaný „Trilogy“. Již výše zmíněná věc „Hrad“ zaujme hlavně cizojazyčnou mateřštinou, poněkud stísněně obávající se atmosférou a zajímavými smyčcovými vlnkami. Předposlední „Macbeth“ těží z lehce hitchcockovských aranží, jako by nám skladbou chtělo kvarteto hudebníků v necelých třech minutách převyprávět celé Psycho. Rozervaný závěr obstarává houslové riffovačka „Aquarium“, která se na konci zvrhává v minimalistický scénický hymnus. Zkrátka a dobře, „Contaminated Chamber Music“ je materiálem, kterému se dle mého ve své době dostalo zatraceně málo pozornosti a je to obrovská škoda, neboť i s postupem času neztrácí nic ze svých kvalit. Ba naopak zraje jako to nejlepší portské.
