Začátek roku 2024 se v deathmetalovém ranku blýskl hned několika výbornými deskami. Kromě vydařeného dalšího alba Francouzů EXOCRINE a možná až překvapivě slušně fungujícího old school legendy MASTER mě oslovil hlavně tento počin oregonských VITRIOL, kteří na svém druhém albu servírují deathmetalový extrém v tom nejlepším možném provedení. A navíc to je hodně osobitě pojatý masakr, jehož primárním cílem není jen škrtit posluchače smrtelnou křečí, ale nabídnout i něco navíc, dokonce něco neotřelého.
VITRIOL ukazují, že i death metal může být svěží a určitá zkostnatělost a hrubá stylovost se dá doplnit a zohýbat do až překvapivých výsledků. Samozřejmě základem musí být dokonalé zvládnutí principů stylu plus perfektní instrumentální dovednosti, bez kterých ostatně jakákoli hudební produkce tak trochu ztrácí smysl. Američané naštěstí disponují vším potřebným a navíc prokazují i sebevědomí a jistou dávku drzosti, se kterou se vrhají do divokého křepčení nad hroby svých vzorů. Často totiž berou osvědčené deathové postupy a masakrují je disonantními praktikami, kombinují zdánlivě nesourodé postupy a progresivní prvky škádlivě roubují na ty nejklasičtější riffy.
Primárním pocitem z desky "Suffer & Become" tak je nespoutanost. A je poněkud těžší zařadit tuhle partu do nějaké jasné stylové větve. V jejich hudbě je totiž vícero vlivů, zjevuje se divokost CATTLE DECAPITATION, kanální temnota NILE, technická hravost ORIGIN, ale i extravagantní zběsilost EIGENSTATE ZERO. Ostatně už nestandardně pojatý "vrzavý" úvod alba tuto extravaganci jasně naznačuje. A dál už pokračují výbuchy jednotlivých vlivů, proplétají se a v konečné podobě získávají velmi specifickou roztěkanou formu. Tyto na první dojem zmatené stylové a technické cákance se ale nakonec složí v dokonalý, byť trochu abstraktní, hudební obraz.
Rychlost, údernost, riffy prchající jako před povodní, sóla hnaná po rozpálených strunách a nekompromisně dusící vokál. Je toho na "Suffer & Become" hodně. Dalo by se říci, že skladby jsou plné, doslova přeplněné, příliš volného prostoru v nich nezbývá. A může za to i jistý produkční vliv, který zvukově a mixem hrne formu místy až do industriálního vyznění. Dostáváme tak navíc jistý prvek temnoty. Tento prvek jsem zaznamenal hned ve druhé skladbě "The Flowers of Sadism" a asi nejvýrazněji to vyplouvá na povrch v "The Isolating Lie of Learning Another". Hřmící masa zvuků je zde jako brána do pekel. Ale je třeba si uvědomit, že rychlost a rifová hrubost v tom dělá dostatečnou paseku, aby výsledek neopouštěl deathmetalový prostor.
Na nějaké to odlehčení ale VITRIOL také pamatují, a tak ve středu alba najdeme i vzdušnější úvod "Survival's Careening Inertia", který hezky kontrastuje s vichřicí v její druhé půli. Rezonující riffy, vřeštící kytarová sóla, rychlá a ještě rychlejší rytmika, vše je navíc hezky čitelně a přitom výrazně nazvučeno. Spěje to k jednomu jedinému cíli, nenechat posluchače nadechnout, zatlačit ho do země a na mě to vážně funguje. Po skončení alba vždy aspoň na chvilku zůstávám v tichosti a vstřebávám. A to už jsem album "Suffer & Become" slyšel opravdu mnohokrát. Přesto stále působí jeho energie a síla, tenhle projev se mi prostě neoposlouchá.
