„Welcome to our Insanity“ stojí výrazným písmem psáno na zadní straně bookletu. Vstupme tedy do světa choré mysli, do ponurých končin severských lesů, pohleďme do nitra smutné mysli a sledujme její pád a objevme krásu v záhrobních melodiích, v bolesti a v beznaději. „Worn“ je debutním albem finské skupiny WATCH ME FALL, která má své jasné kořeny v gotickém metalu, ale i dnes ve Skandinávii tolik populárním melodickém deathu. Inspirace DARK TRANQUILITY je jasně čitelná, ale nejde o lacinou kopii. „Worn“ je daleko depresivnějším počinem, a i ty nejrychlejší pasáže nevyjadřují nic jiného než smutek a beznaděj. Vesměs postrádá gotice tolik vlastní uhlazenost a existuje-li přiléhavé označení stylu, nechť je jím melancholický death. Album, které vyšlo v roce 2001 u KTOK-Records a bylo domácí kritikou vesměs kladně přijato, se však šířilo především jen ve finském undergroundu a v širší známost pak vešlo až o rok později díky americkému labelu World War III –records, který projevil zájem o distribuci alba na americkém kontinentu.
Ostrý zářez do strun rozetne ticho a sekané rify společně se středně rychlou rytmikou vytvoří podklad pro klávesovou melodii, která se střídá s drsným deathovým zpěvem Sevänena. Svižnější rozjezd pro začátek, to jest „Silent Aeons“, který přesto jasně demonstruje atmosféru celého alba. Důraz je kladen na melodii, ať už jest jejím tvůrčím nástrojem kytara nebo klávesy. Ponurý nádech skladeb se neztrácí ani na okamžik, hudba v podání WATCH ME FALL působí depresivně a přesto tak krásně. Pomalým přednesem jen v doprovodu tlumených bicích začíná druhá skladba, „Worn Out“, která v sobě místy má až brutálně tvrdé rify a zpěvákův hlas klesá až do hlubokého murmuru, vzápětí se mění a nastupuje prosté kytaro-klávesové sólo a v závěru skladba postupně, nenásilně graduje a vrací se k drsnější pasáži. Pomalým, melodickým úvodem nastupuje jedna z perel na tomto albu, „More Than Gods Could Dream“. Skladba je proměnlivá, ale přesto je celá překryta lehkou rouškou, melancholickou, smutnou melodií. A aniž by byl postřehnutelný konec, duo kláves a syrově znějící kytary servíruje další, ještě pomalejší skladbu „Waves“.
„InColdBlood“ je probuzením ze snu v rychlém rytmu a ostrých rifech, smrtící mašinérie v plné zbroji. To, co bylo již řečeno o skladbě druhé, zde platí dvojnásob, ono gradování v rychlosti a hutnosti rytmu. Od ještě melodického úvodu se vše zvrhává až k drsnému, death metalovému nářezu v závěru. „On Borrowed Time“ je návratem k hlavnímu námětu alba. Rovněž tak i skladba následující, „Dirge for the Final Journey“, která má výraznější melodií a klávesy jí zahalují do kouzelného hávu. Zvlášť impresivně pak působí recitace textu hlubším ženským hlasem za doprovodu sólové kytary. Variace na téma dvou předcházejících skladeb je i „Winter Within“. Poslední a zároveň i nejdepresivněji znějící „Discord Symphony“ je charakterizována pěknou, lehkou, pomalou melodií vznikající souzněním kláves a kytary, která se drží dost v pozadí, doprovod na bicí vyvolává představu smutečního pochodu a vše pak překlenuje zpěv, tj. drsný chrčák. Celek je až překvapivě působivý a stojí za to si tuto skladbu několikrát poslechnout, vnímat tak vše, co je v ní obsaženo a plně se oddat pocitům melancholie, zármutku a beznaděje. Nejlepší je však poslechnout si celé album znovu a najít krásu tam, kde snad ani hledat nelze, kde jen mysl šílencova může dosáhnout uspokojení.
Na tomto jinak skvělém albu je však místy patrný nedostatek. Ve skupině působí jen jedna kytara, která v určitých pasážích nestačí pro vykreslení dostatečně hutného zvuku (byť studiová mixáž zazáplatuje mnohé). A rovněž některé melodie jsou si dost podobné. „Worn“ lze bezpochyby považovat za další výborný počin ze země tisíců jezer, který ocení především milovníci melodického deathu. Hudba, jež v sobě obsahuje tolik krásna a přesto tolik bolesti.
