Starší dílko, jen co je pravda. Přesto mne basák Timo požádal, abych ho v recenzi trochu oživil. Takže proč ne, slib je slib. Nikdo už myslím nepochybuje o tom, že frontman CBT Sascha není úplně normální kluk… Přeci jen posedlost S/M, bondage, fetish, latexem, kaviárem etc. nepatří do výčtu běžných koníčků, že? Bylo by asi nošením dříví do lesa vykládat tady, že CBT hrají o tom všem už nějakou tu dobu. Opus(sy) VI byl v jejich útrpné cestě „normálním“ světem prvním počinem, který si získal širší pozornost. Snad jen pro neznalé se sluší naznačit, že CBT jsou takový vyhopsaný, veselý, nijak komplikovaný, ale slušně/ a s nadhledem zahraný death/grind z Německa. Saschkovy bicí svého času vypadaly docela nasypaně a jakž takž pestře, s odstupem času se ovšem objevují jisté rezervy. Přes to všechno si ale CBT na i po dvou letech uchovávají své kouzlo a dohromady se songy jako Fat Sex Mama, Juicy Lucy, Koala Cunt nebo Panda Penis a se stylově laděným bookletem je Opus(sy) VI stále žádaným počinem. Je to sice uchylárna, ale když vás to baví, pak jsou CBT tím správným lékem na sexuální frustrace… ale koneckonců i na kocovinu. Hudba CBT sama o sobě úplně výjimečná není, ale celková kontroverzní image kapely zřejmě láká natolik, že brzký přestup od Shredded k americkým Ablated nebyl překvapením.