Kovové uskupení TRANSLUNARIA, vyrůstající z kořenů přerovské metalové formace ROMANTIC LOVE, nasálo Freda ze SMASHED FACE a stoupá stále výše a výše. Více se o nich mluví, více se o nich píše, více jim to hraje a také jim to i nahrává. Jejich první albový počin pod současným názvem sice vyšel již před několika, no řekněme desítkami měsíců, ale stále je tím nejaktuálnějším, co nám mohou lunárníci z olomouckého kraje nabídnout. Translunetickou, na naše poměry nezvykle pestrou přehlídku smrtícího kovu, novodobého melodického death coru, ale i blackové černi, bych nicméně ještě nenazýval progresivním death metalem, neboť těmto agilním moravanům ještě několik krůčků k modlám typu CYNIC nebo ATHEIST chybí. Na „Beyond The Astral Misanthropy“ však předvádí dost na to, abychom hovořili o žánrově velmi otevřeném death metalu s četnými stylovými přesahy a velmi solidní instrumentací na všech frontách. Ať už jde o práci s rytmem, kytarové cinkavé mlhoviny i ostré sekavé čepele, stavba pěveckých linek – vše vykazuje tvůrčí um, inteligenci i zkušenost. Materiál se nebrání silným melodickým motivům ani dynamické proměnlivosti, pro ještě lepší pocit mi místy chybí důraznější tah na branku a určitá dravost. Nejsilnější skladbou celého alba je jednoznačně čtvrtá, vybrnkáváním počínající hitovka „Grievous Quest For Garden Of Harmony“.

Nezanedbatelnou složkou každého hudebního nosiče je zvuk. Ačkoliv tento kotouč pochází z osvědčené bašty moravské kvality zvané „Šopa“, přijde mi album „Beyond The Astral Misanthropy“ lehce odbyté a nedotažené, což mě u jedné z nejzajímavějších death metalových desek předminulého roku trochu mrzí. Příště chlapcům doporučuji lépe volit studio i ruce, které se budou věnovat míchání a masteru.

Za zmínku stojí Fredův vokál, který v současné době platí za žánrovou špičku v našich vodách. Dávno pryč je doba, kdy deathové mládě s mařenou hledalo hlasové polohy ve SMASHED FACE, Fredovo hrdlo vyspělo a s přehledem na albu předvádí opravdu bohatou paletu hrdelních poloh od hlubokého deathového growlu až po black metalové skřípění ve vyšších polohách. V každém případě jsem v TRANSLUNARII našel kapelu, která naší kotlině již nějakou dobu chyběla. Death metal s technickým nádechem, širokým záběrem a vysokým činitelem členitosti, který s každým poslechem zraje jako kvalitní víno. Třebaže měl tento kotouč zprvu poněkud trpkou chuť, musím zkrátka konstatovat, že se vyplatí dát TRANSLUNARII čas. Pevně doufám, že pokračování této desky na sebe nenechá dlouho čekat.