BOYSETSFIRE představují skupinu, která vyšla z hardcorových kořenů, přesněji řečeno z melodického hardcoru. Je to parta z východního pobřeží Spojených Států, kus na jih od New Yorku, kde je to prý jen samá pláž. V takto veselých kulisách funguje skupina už víc jak deset let a má na kontě celkem čtyři alba (včetně této aktuální desky). První nahrávku si hoši pořídili na své vlastní náklady už v roce 1997, a i když je to ještě trochu uřvaná a drsná záležitost, zaměření na melodickou stránku je již jasně slyšet. A melodie tvoří základní stavební kámen i aktuální desky „The Misery Index - Notes From The Plague Years“. Přesto jsou BOYSETSFIRE už mnohem dál, čas vyplavil další vlny inspirací, a tak je třeba mluvit o jakési fůzi různých stylů a vlivů, kde dominuje silný cit pro až vtíravé melodické motivy a jako kontrast se v nenadálých gejzírech zjevují divoké úlety mimo zaběhaná klišé. Opravdu vysoké úrovně dosáhly vokály, na kterých se podílí hned čtyři členové skupiny, takže po této stránce je to hodně pestré, dalo by se říct přímo kontrastní, od jemných zpěvů až po dost slušné štěkání. Nejen díky tomu je album trochu divoká směska melodického hardcoru, punkrocku, ale i spousty poprockových vlivů, najdou se i nějaké ty rozdováděné progresivnější úlety.

Různorodost je hlavní slovo, které mě při poslechu alba napadá. Tohoto pocitu je dosaženo i využíváním méně obvyklých nástrojů jako je lap steal kytara nebo dulcimer. BOYSETSFIRE se nebojí jít až tak daleko, že některé skladby, položené vedle sebe, vyznívají jako by byly od dvou zcela rozdílných skupin. Znamená to roztříštěnost? Snad trochu. Ale především to znamená pestrost, bohatost a v neposlední řadě i skutečné umění tvořit lehké a zdánlivě nenáročné hity, které vám jako červíček zalezou do hlavy hned po prvním poslechu, ale také umění s absolutním přehledem vypálit instrumentálně náročnější divoce ztřeštěné kousky. Hardcoroví staromilci toužící po agresivním vyřvávání a tvrdě rotujících kytarových motivech se sice dočkají jen ve velmi střídmých pasážích, protože album „The Misery Index - Notes From The Plague Years“ je především o příjemných, často baladicky zabarvených, nebo i agresivně tepajících rockových písničkách, ale živočišnost a touha bavit se čiší snad z každé noty. Ano, hudba BOYSETSFIRE je především zábava, umělecky podaná pohoda a odlehčenost, naštvanost i pomatenost, která vás strhne i přes fakt, že si v některých momentech nečiní nároky být nazývána originální. Přesto bývají BOYSETSFIRE označovaní za progresivní skupinu, to však především ve smyslu silného vývoje a nebojácnosti míchat všemožné vlivy do hudby, která už se pak jen stěží dá označit nálepkou určitého konkrétního stylu.

Jako typickou ukázku všech kontrastů, které na albu můžete najít, bych zmínil dvě skladby, které asi nejlépe demonstrují stylový rozsah materiálu. Na jedné straně titulní „The Misery Index“, která reprezentuje tu jednodušší, melodičtější, spíš punkrockovou tvář skupiny, místy tam slyším i jistou podobnost se slavnými BAD RELIGION. A vedle toho skladba „So Long... And Thanks For The Crutches“, kousek mnohem divočejší, přímo šíleně rozdováděný, okořeněný i roztěkaným klavírem a dechovou sekcí. BOYSETSFIRE nabízejí hudbu vhodnou pro divoké pařby stejně jako pro poklidné letní večery při lahvince vína. BOYSETSFIRE bodují.

CD k recenzi poskytli Day After records