Pokud bychom umístili jednotlivá alba GEHENNY na časovou osu, přičemž druhá osa y by vyjadřovala kvalitu, originalitu a umělecký přínos, dostali bychom možná zajímavou křivku. Po relativně nezajímavé a na svou dobu ničím nevybočující „spellovou“ sérii (i když ne komerčně neúspěšnou), čára šplhá strmě vzhůru k „Adimiron Black“ (1998), aby pak o něco sestoupila u „Murder“ (2000). Jak si z tohoto hlediska stojí aktuální kousek „WW“? Je to dobré, akcie Sanrabba a spol. opět o něco poskočily nahoru. I když to nemusí být posun stálý a nezvratný.
O tom se již GEHENNA přesvědčila v polovině 90. let, kdy se jí přestalo líbit pochodovat s širokým proudem blackových kapel se sladkými a romantickými klávesami. „Už nás nebavila ta spousta skupin, které měly podobně agresivní poselství jako my, stejně agresivní texty a vzhled, ale přitom jejich hudba agresivně vůbec nezněla,“ uvedl v bývalém časopise R.I.P kytarista a zpěvák Dolgar. Metamorfóza se vyplatila – sázka na zhrubnutí a výrazné ochlazení soundu s největší pravděpodobností prodloužila uměleckou existenci souboru o několik let, zatímco na bývalé stylové souputníky se dnes snáší prach. Vzpomene si dnes vůbec někdo na kdysi populární béčkové blackové kapely typu ODIUM, SIRIUS, ANCIENT WISDOM, DARKWOOD MY BETHRONED, TWIN OBSCENITY, OBTAINED ESLAVEMENT atakdále? Tak vidíte.
Nahrávka „WW“, která svou grafikou a tematikou trochu připomíná „Destroyer“ krajanů GORGOROTH, pokračuje v nastoleném kurzu, přičemž se zároveň dokáže vyhnout chybám nebo nedomyšlenostem „Murder“. Ve svém kreativním kotli totiž dokázala přetavit ty nejlepší momenty starého a nového období kapely do svébytného a celkem dobře stravitelného pokrmu. K agresivním a zlým kouskům „Adimiron Black“ totiž dokázali přimíchat špetku citu pro melodii (někde možná hrábli až do hardrocku 70. let), silné riffy (naštěstí se vyhnuli sólování) a citlivější práci s aranžemi. Atmosférou se tak „WW“ tak nejvíce připomíná neopakovatelnou náladu skladby „The Warrios Of Modern Death“ z alba „IX. Equilibrium“ božských EMPEROR.
Ani to by však samo o sobě nestačilo k udržení solidní laťky kvality. GEHENNA ale vždy tak trošku stavěla na solidních instrumentálních schopnostech zainteresovaných hráčů (což, přiznejme si, není u blackových kapel pravidlem). Ať již se jedná o Dolgara, Sanrabba nebo Dirge Repa, vždy to byla dobrá značka. To samé platí pro bubenický post, který nyní ve studiu obsadil kolega ze SATYRICON Frost, což je již lety ověřená schopná mlátička..
GEHENNA nikdy nepatřila mezi norské skvadry, které by na sebe výrazně upozorňovala nejbláznivějším a nejpřihřátějším warpaintem, rádoby temným blábolením o vampýrech, peklu a Satanské bibli a podobnými volovinami. Dobře si uvědomují, že doba přeje nejen agresivitě a chladné misantropii, ale že se dobře prodává i decentní připomínka starých dřevních blackových časů, které stále okouzlují svou dětskou naivitou a upřímostí. To vše se vkusem a přehledem ostřílených borců, kteří se na scéně pohybují nějaký ten pátek. I novinka WW potvrzuje, že příznivce si kapela spíše najde mezi fanoušky, které zajímá více hudba než image, s největší pravděpodobností nebudou patřit mezi první skandinávskou ligu, svým sympatickým a poctivým přístupem jsou však solidní jistotou, která nezklame.