BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
bez mucenia priznavam, ze posledne 3 albumy In Flames som z ucty k mojmu hudobnemu dusevnemu zdraviu preventivne vynechal... ako tak pocuvam novinku, tak ta doska vobec nie je ziadna tragedia - naopak, je to vyborny album, ktory je sice trochu preprodukovany, ale ten cit pre riffy a hlavne vokalne melodie tam skratka je... nie je to samozrejme ziadny Soilwork, ti su na uplne inej planete... u me dobry...
Pre mňa sú In Flames najmä albumy Jester´s Race a Clayman. Po Come Clarity som stratil prehľad čo sa deje, keďže modernejšie metalové prúdy nie sú celkom moja šálka kávy. Na rozdiel od predošlých hodnotení by som však palicu nad Fridenovcami nelámal. Ak má takto znieť moderný metal oslovujúci aj širšie publikum, je to v poriadku. Ten návrat ku koreňom je samozrejme taký vykalkulovaný a tá naozajstná tvrdosť je dosť redukovaná momentami na prvú signálnu, napriek tomu tu vidím veľmi dobré skladby ako napríklad Meet Your Maker, Bleeding Out, titulnú dvojku Foregone. Po siedmej skladbe je to už také striedanie slabšieho a solídneho metalu. V podstate môžem povedať, že ma to stále baví aj po niekoľkých pokusoch, takže novinka sa podarila. A že The Halo Effect nahrali lepší album? Pre mňa to bola čistá rutina bez pridanej hodnoty.
-bez slovního hodnocení-
State Of Slow Decay - 10 Meet Your Maker - 10 Bleeding Out - 7 Foregone Pt. 1 - 7 Foregone Pt. 2 - 9 Pure Light Of Mind - 5 The Great Deceiver - 9 In The Dark - 8 A Dialogue In B Flat Minor - 2 Cynosure - 2 End The Transmission - 2
-bez slovního hodnocení-
uff ...alebo mám inú verziu...alebo bol Rudi pod vplyvom niečoho veselého..
po poslednych troch sra...... trosku lepsie ale stale to nieje ono
IF není tak špatný jak se píše, THE není tak dobrý jak se píše.
-bez slovního hodnocení-
Připadá mi to jako Paradise Lost někdy v době Symbol of Life. Chtějí udobřit staré fanoušky a nenaštvat nové. Tenhle dort od pejska a kočičky ale pohromadě nedrží. Škrtnout poslední čtyři skladby + Pure Light Of Mind a mohlo z toho být krásné EP za 8. Takto tomu dává The Halo Effect solidně na prdel. No, na BA si je dám, byť se obávám, že to žádná sláva nebude, zpěv byl u In Flames slabinou vždy od doby, kdy AF začal více a více využívat svůj “melodický” vokál.
In Flames už dlouho neřeším a neposlouchám. Novinku jsem si poslechnul tak trochu náhodou a k mému překvapení mi přišla poměrně dobrá. Zatím pouze dva poslechy, ale neodrazuje mě to tak jako ostatní, co to tady komentují. Sám jsem zvědavý, jak to dlouho vydrží v mém playlistu, šanci tomu rozhodně dávám.
Začátek je výborný a vrací se až někam ke Colony, akustiky vzývají dokonce až Jester Race, o tom žádná. Meet Your Maker, nebo Foregone pt.2 jsou skvělý songy. Bohužel musím souhlasit, že druhá půlka, zhruba od ufňukané Pure Light of Mind, je slabší i na poměry současných IF a připomíná spíše hoblovací období Come Clarity/Sense of Purpose, ovšem absolutně bez hitů. Minulá I, The Mask byla sice měkčí, ale držela mnohem více pohromadě. Kdyby Foregone vyšla první půlka, jako šestiskladbové EP, takové ohlédnutí za 90s, bylo by to bomba, takhle to působí jak dvě alba, značně rozdílné kvality. PS: když už chtějí IF dávat na desku pomalé songy, tak prosím nějakou emoční bombu jako The Chosen Pessimist a ne popíkové fňukání. To je pěst na oko.
steašné deska i recenze
-bez slovního hodnocení-
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.