BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Paráda. Najlepšia death metalová kapela na svete sa po jemne slabšom predchodcovi vzchopila opäť k vynikajúcemu výkonu. Hneď prvé tri mordy dokonale vtiahnú do deja, ďalej by som ešte vypichol Firestorm Vengeance, Corpus Delicti a Destroyed Without a Trace - to je vypaľovačka kurva...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Super. 45 minut nenudí, album plný hitů, místy se mihnou pasáže pro CC ne úplně typické. Alespoň prozatím jedno z nejlepších alb po Vile (s klasikama se mi to úplně nechce srovnávat)
-bez slovního hodnocení-
Paráda.
business as usual... and business is good...
-bez slovního hodnocení-
Nie som veľký obdivovateľ CC-čka, takže to uvidím trochu inak, ako jeho skalní kibici. Tento album je najlepší, a to tak, že na tutovku.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Standardně nadstandardní práce této Death legendy. Pro mě osobně jde album velmi snadno a příjemně do ucha. Užívám si asfaltove plochy s následnou brutální akcelerací. Corpsegrinder opět velmi jatečně řve,jak je jeho zvykem. CC se opět vytáhli. Spokojenost.
Mně se novinka dost líbí, pro mě je skoro na úrovni Torture a rozhodně výš než Skeletal Domain.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.