BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vsetko v poriadku, len na ten spev som si nevedel zvyknut a vedel by som si to predstavit aj inak. Naj. skladba: Within An Inch
-bez slovního hodnocení-
Moja druhá stretavka s touto bandou po fajnom Tug of war ešte lepši Great divide. Prvé 3 skladby su bozske.
Za mně takhle.
-bez slovního hodnocení-
Asi zatiaľ najlepší Enchant. 11 rocne cakanie sa oplatilo!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
...klasický album ENCHANT, slabšiu vec vlastne nikdy nevydali. Predovšetkým prvé tri kompozície "Circles", "Within an Inch", a "The Great Divide" (na disku sú v tomto poradí) sú prakticky dokonalé. Skutočne pozitívna porcia Hudby ...
Vau tak Enchant tu stretavam skutočne veľmi rad. Ako ich velky fanda od prvotiny Blueprint af the world...nenapadna kapelka ktorá sa postupne zlepsovala od albumu k album. Prvý taký velky skok bol Break z 1998....sice nasledujúca Juggling trošku zaostavala. Ale kapela sa stále zlesovala od albumu k albumu. Posledný Tug of war z 2003 som az doteraz povazoval za naj. The Great Divide ho však prekonal a kapela tak serviruje svoj naj počin!!!! Cely album je totalna lahodka a po pravde jedine skladbe All mixed up som doteraz neprisiel na chut. Zvyšok je pre mňa uz sa da povedať klasický Enchant s charizmatickym Leonardom za mikrofonom. Naj lahodka je určite titulna skladba, Circles, Deserve to feel, Here and nie a hlavne Within an inch- to je snáď naj skladba akú kedy kapela napisala!!! Parada!!!!!
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.