THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď poviem, že je to ich najlepší album, nebudem ďaleko od pravdy.
-bez slovního hodnocení-
Výborné album. Konečne po velmi dlhom čase prišla Epica s albumom, ktoré sa počúva veľmi dobre. Je tu famózna skladba Essence Of Silence, pri ktorej sa na poslucháča vysype smršť riffov v drtivom tempe, epický orchester spolu s klávesami navodí majestátnu atmosféru a nad tým všetkým sa skvie Simonin nádherný vokál. Môj osobný favorit je však skladba Natural Corruption, pri ktorej tuhne krv v žilách. Bicman sa tu poriadne vyřádil, Simone je znova bezchybná a kapela sype z rukáva jednu úžasnú melódiu za druhou. V podobnom duchu sa nesie aj najhitovejšia skladba The Second Stone, ktorá obsahuje krásne sóla na gitaru a typický "epica" refrén, ktorý zaujme svojou originalitou a nevtieravosťou. Keď už som pri tom, musím spomenúť prekrásnu baladu Canavas Of Life, ktorá v sebe ukrýva nádherné podmanivé melódie a má osobité čaro a atmosféru. Ako poslednú spomeniem pieseň Unchain Utopia, majestátnu, epickú a pritom velmi chytlavú. Od čias albumu Consign To Oblivion som nepočul na jednom albume tolko dobrých songov. Tie ostatné ma nezaujali a príšerne dlhá stopáž zbytočne uberá na kráse tomuto inak velmi osobitému dielu. Ďalším faktom je aj to, že skladby vyniknú omnoho viac sami o sebe ako v kontexte albumu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Není co řešit. DYU to nepřekoná, ale jsou patrně na vrcholu tvorby.
JO!
Sice na Design your universe asi už nedosáhnou nikdy, i tak je oproti minulému albu tento počin více přímočarý (v rámci stylu :D ), méně progresivní a zase se trochu vrací k období DC a právě DYU
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Sense Without Sanity je dokonalá, taktiež Unchain Utopia alebo The Essence Of Silence. Síce mi menej hitový a progresívnejší prejav z minulého albumu sedel viac, ale zas to kompenzuje výborný zvuk(!) a vyššie spomenuté skladby. 68 minút je masaker. U megalomana Paetha som na to zvyknutý, ale nový producent si to mohol viac postrážiť. Buď to skrátiť maximálne na hodinu alebo z toho urobiť dvojalbum.
V podstatě se shoduji s tím co napsal Svařeč. Epica pro mě začíná albem Design Your Universe kde nastavila svůj současný zvuk, který sice moc nerozvíjí, ale stále dokážou písně aranžovat takovým způsobem, že nemáte pocit že se vykrádají. Jo a velký + alba je Simon, tohle je prozatím její nejlepší pěvecký výkon.
Jak ohodnotit toto album... Kdybych měl hodnotit samotné písně jednotlivě, je to za deset. Každá z písní sama o sobě baví a narozdíl od předchozích počinů zde není slabšího kousku. Opravdu je poznat, že se na desce skladatelsky podíleli všichni muzikanti, takže kapela měla z čeho vybírat (pro zajímavost, včetně bonusových písní: M. Jansen 5 skladeb, I. Delahaye 4 skladby, A. van Weesenbeek 3 skladby, R. van der Loo 3 skladby, C. Janssen 1 skladba). Nejlepšími kousky alba jsou Essence of Silence, Unchain Utopia, nádherná balada Canvas of Life, Natural corruption a závěrečný epos Quantum Enigma - Kingdom of Heaven p. II, který v mých očích překonává první díl. Působí na mě tak nějak kompaktněji, jednotlivé melodie k sobě lépe pasují. Proč tedy nakonec nižší hodnocení? No, problém mám s tím, co recenze paradoxně vytýká spíše předchozím deskám (pro které to platí taky). Hodně se to slévá dohromady a rozhodně nemám pocit, že by deska byla nějak pestřejší než předchozí počiny. Všechny písně jsou prostě klasická Epica. Musím přiznat, že kvůli tomu mám problém tu desku doposlouchat do konce vcelku a bez přeskakování (těch 70 minut je fakt příliš), kritický je v tomto ohledu zejména střed alba - Chemical Insomnia a Reverence, jakkoliv samy o sobě dobré, jsou klasické Epica odrhovačky. Přitom by úplně stačilo ty dva, tři nejtuctovější kusy nahradit bonusovými skladbami Banish Your Illusions, Memento nebo In All Conscience, které jsou naprosto famózní a přitom to nejsou jen klasické symfonic metalové odrhovačky. Zejména poslední jmenovaná je pro Epicu dost netypická píseň. Čímž nechci říct, že by se Epica měla někam posunout. To ne, baví mě takhle. Jen by to příště chtělo trochu více pestrosti, nějaké dvě nebo tři trochu netypické skladby, případně trochu osekat hrací dobu. Takže skladby samotné za deset, album jako celek za osm, půl bodu navíc za bonusové písně a pěkný obal :)
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.