THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nemohu si pomoct, minulé album mi přišlo tak nějak více kytarovější, více Stratovarius svojí rytmikou. Chce to ovšem odvahu jít si vlastní cestou, Stratovarius jsou tak bez nadsázky nyní nová kapela a velice zajímavá! Vždycky jsem měl slabost pro Jensovy klávesy, nádherně do alba zapadají, Mattias vyšívá sóla i riffy jako starý mazák, songy jsou úderné, energické, nový bicmen je prostě jiný, než Jörg a budu si asi muset zvyknout, ale kapela šlape jako švýcarské hodinky. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že minule měla výraznější, zapamatovatelnější songy.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Konečně! Probuzení starých Stratovarius. Suverénně nejlepší album od dob Elements. Neskutečně svěží speed metalová nahrávka. Rozhodně jedno z nejpříjemnějších a největších překvapení v albovém roce 2013. Všechny skladby splńují to, co si od pořádného melodického metalu můžeme přát. Už dlouho se mi nestalo, abych si nějaké album Stratovarius vychutnal s takovou chutí, jako právě Nemesis. Skvělé album.
-bez slovního hodnocení-
Po poslednych nemastnych neslasnych albumoch mozem povedat - bavi to. A to velmi. Ale 10 si radsej este odpustim
-bez slovního hodnocení-
Tedy na rozdíl od alb Polaris a Elysium mě tohle dost baví. Abandon, Unbreakable, Fantasy, Dragons, ale i ty ostatní se dají.
Stratíci - stará láska, dávno zapomenuta, jinýmy styly vytlačena. Zaznamenal jsem, že to vyšlo, ale nesháněl bych se po tom. Stačilo mi vidět obal a měl jsem dost. Ze všech možných stran slyším "fakt si to pusť, není to špatné" a mě to nedalo... No a teď netočím nic jiného :) Je to skvělé. A to že hodně. Hlavně proto, že tento Stratovarius nezní jako Stratovarius s Tolkkim. Nejlepší písně - Out of the fog, One must fall a Unbreakable. Zbytek šlape perfektně, snad jen Fantasy je vata a v Dragons se moc opakuje refrén. Vždyť mi se líbí i ta diskotéka Halcyon Days - až tak mě fini na Nemesis baví ;)
Sorry, ale tohle prostě nedám do konce, abych nezíval nebo se nešklebil...zaplať-satan za mp3/flac, protože tohle cd si koupit, tak si ho po poslechu omlátím o hlavu.
Ein Kessel Buntes pro těžce pracující.
Len idiot si pustí album viac ako tri krát, keď ho nedopočúva dokonca ani raz na tie tri pokusy -)))
...8 krat som to pocuval a vzdy len do ploky. Nudi to jak svina
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.