SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nie je to nic novatorske ale do re sa to pocuva
Ray Alder svým procítěným projevem jen finalizuje balast dovedně zakalený Neilem Kernonem a prošpikovaný šroubovicemi špičkových instrumentálních výkonů bez přídané hodnoty:)))
Jo jo, u mně taky dobrý -:)
Letošní Pagan´s Mind jsou mnohem lepší
-bez slovního hodnocení-
REDEMPTION sice nejsou kapelou, u níž bych se považoval za fanouška, jejich materiál poslouchám velmi zřídkakdy, ale několik příjemných písní na svém kontě určitě mají. Předchozí album bylo až překvapivě podařené a tohle je takové hodně nic moc. Semtam se bleskne pěkný moment (např. refrén ze závěrečné "Departure Of The Pale Horse"), semtam se blýskne něco vyloženě otřesného (úvodní riff "Path of the Whirlwind"). Většina je ale taková tuctová REDEMPTIONovská šeď. REDEMPTION nejsou ani zdaleka tak velkou kapelou, aby si mohli dovolit v bezpečí sedět na svym písečku a nehnout se z místa. Tímto albem mě s definitivní platností ztrácejí.
U mě to funguje.
no ja som asi jediny kreten, ktoreho minuly album vobec neoslovil, kym vsetci ho do nebies vychvalovali... teraz budem zase za renegada, ked napisem, ze nova doska je proste fantasticka - vyborne instrumentacie a podmanive melodie... ze to zrovna nove teritoria neobjavuje, to mi vobec nevadi, ved sa s tym ani nepocitalo... hoci som bol po par vypocutiach skepticky, potom sa to nastastie obratilo... vyborny album, i ked "konkurencnemu" Arch/Matheos to ani po stvrt paty nesiaha...:)
Textovo vyborne , pocitovo silne , len tá hudba by mohla byť lepšia , kreatívnejšia , živšia. Tri výborné skladby sú na album málo.
Hlavne sa mi zda zvuk dost podivny ,vsetko znie tak stredovo a naozay je tam troska sterility ,coz je ozay skoda po minulom vybornom albume.
Je to tak. A je to příšerně dlouhé.
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





