THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
jedno z nejhorších alb Root, ale na hůř než 6tku to rozhodně neni, blackovy sypačky střídají temný heavy pomalejší riffovačky, naživo to má koule, obzvlášt ta pisen pro satana 2
-bez slovního hodnocení-
Pro mě jenom o chloupek lepší než album předchozí. Je mi to opravdu líto, protože Root mám opravdu rád, ale potom, co odešel Blackie nám tato legendární kapela začíná hudebně povážlivě slábnout. Doufejme, že příští album nám opět ukáže starou sílu této legendy legend.
nuz, Root som branil aj pri poslednom, nie prilis vydarenom Daemon Viam Invenient, ale tu uz to robit nemienim... starous stratil sudnost, zvysok kapely tomu tiez moc nepomohol a tak tu mame spiatocnicku nesurodu zlataninu, na ktorej uz moze ulietavat iba ten big boss... k smrti nudne dlhocizne intro, potom agro black metal a na zaver totalny fail v outre (here come his dark majesty?! snad here comes?!?! - aspon to decko mohli naucit po anglicky - ciste amaterstvo, legenda, hanbi sa!)... no nebudem tu uz dalej picovat, dam za 5, nadej umiera posledna, snad nam este daco predvedu...
-bez slovního hodnocení-
Zas tak zlé to podle mě není
Poslední album, které jsem si od Root koupil na blind. Myslím, že pětka vystihuje kvalitu desky naprosto přesně. Škoda. Některé momenty dokazují, že dobré desky by mohlo být docíleno i bez Hoška, musel by ovšem nastoupit opravdu silný producent.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Bohužel mám pocit že po odchodu blackieho nestojí za nic jeden z projektů okolo ROOT, a to bohužel ani CALES. Je to škoda od kapely, která má potenciál tvořil skvosty jako kargeras, nebo the book.
-bez slovního hodnocení-
Od "legendy" a takových matadorů by člověk očekával více a např. na The Book ani Madness Of The Graves nahrávka zdaleka nemá. I když zcela (stylově) srovnávat tyto desky moc nelze, složený materiál prostě a jednoduše nedosahuje takových kvalit (The Book) a není zde ani žádný záchytný bod (např. The Festival Of Destruction / Black Seal). Když to ale pro změnu vezmeme z druhé strany: oproti téměř paralelně vycházející další desce, další cz "legendy", Törr, tohle není zase až takový propadák a desku od Brněnské kapely za zcela tak zbytečnou nepovažuji.
predchadzajuca doska bola na tom lepsie
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.