THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
velmi slusne album s kvalitnym zvukom , komu sa pacili BATHORY v obdobi Hammerheart a Twiilight of the gods alebo ALBUM od zosnuleho velmajstra Quorthona a nevadia mu ze Skyclad a ini KELTI JDOU A JE JICH MOC (....tak ako onoho casu spieval Lou Fananek Hagen v 3 Sestrach) tak pre toho bude toto album prechadzka rajskou zahradou uberam 2 body za kozi a niekedy umEEEEcany vokal, jedine SNAKE z Voivod je jediny kto si to moze na metalovej scene dovolit :-) PS 28.12.2009 - fuha,prave som vstal , vcera som to pisal po niekolkych pivach s rumom.....hodnotenie patri samozrejme CALES - KRF 2009....Sorry
-bez slovního hodnocení-
Atmosféra dávnych časov,lesov,hôr a lúk
-bez slovního hodnocení-
Tohle album je typickým příkladem, jak může hrozný zpěvák pohřbít kvalitní hudbu, a tím pádem album. Hudbě není téměř co vytknout (až na občasnou monotónost, která je ale tomuto stylu vlastní). Na druhou stranu - zpěv děs! On takový Quorthon nebyl kdovíjaký zpěvák, ale mělo to alespoň pořádný ksicht a atmosféru - a to je to, co mi tady sakra chybí! Škoda!
-bez slovního hodnocení-
tomuhle albu není co vytknout
Album, které se pro mě okamžitě stalo srdeční záležitostí. Maximálně sugestivní spojení klasických Blackieho riffů, podané ovšem komorněji a rozvláčněji než u domovských Root, navíc unikátní vokál DeSeda posouvá desku do další, netušené dimenze (jeho vklad je skutečně maximální). Základem každé skladby je silný ústřední motiv, na který Blackosh citlivě nabaluje další vrstvy, elektronické ruchy, sbory, podkresluje akustikou, staví svá typická monumentální sóla. Výsledek je ohromující a poslech alba vás unáší zcela do jiných sfér, o mnoho staletí zpět. Hymny jako "From the Bossom of Oblivion", "Faces in the Walls", "Sacrifice to Fire" (přesahující svou délkou deset minut) či "The Last Winter Dance" jsou hudebně i aranžérsky daleko před jakoukoli i potencionální konkurencí a jsou vrcholem tohoto metalového monolitu v jedinečném Blackoshově duchu, říznutého heavy metalem, hardrockem i folkem. Jsem upřímně zvědav, kdy se na tuzemské scéně objeví deska, která by se silou hudební výpovědi The Pass in Time alespoň přiblížila. Podle mě jedno ze tří nejvýraznějších metalových alb, která u nás kdy vznikla.
-bez slovního hodnocení-
zpěvy jsou výborné
Pěkné...
Trojka Cales se mi líbí víc, ale tato deska je rovněž vynikající. Výborné zpěvy, výborné kytary, výborné bicí. Co víc si přát? Maximálně ještě výbornou basu :-)
Zatím nepřekonaná záležitost Cales.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.