BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Veľa známych bolo z tohto albumu sklamaných , mne sa páčil od pvého zašušťania. Púšťal som si to stále dokola na kazete , zodral som ju za dva mesiace. CD som zohnal až o nejakých 11 rokov a opäť to išlo do mrtva. Podľa mňa ich najlepší zásek. A keď som mal česť počuť Stop naživo ... nikdy som po nijakom koncerte nemusel brať tri dni voľna kvôli nevládnemu krku a ramenám...
Změna stylu a pád na hubu, ani se nedivím, že to tenkrát neuspělo.
Ja som sa k tejto kapele az neskor a prvy mi do ruk padol tento album a moj najoblubenejsi od DA
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tak na tento album som trestuhodne zabudol. V čase vydania mi nepadol do nálady, hlavne ma prekvapil celkovým zjemnením zvuku, bo predchádzajúci "Frolic through the park" som v tej dobe vcelku často točil, spolu s ostatnými thrash-hrdinami tej doby... Vážne som rád za tieto "retro-pohľady", bo si tak spomeniem na množstvo dobrej muziky z čias minulých... Skvelý album, pestrý, výborne zahratý a naspievaný... V konečnom dôsledku, z prvej etapy Death Angel sa mi dnes zdá jednoznačne najlepší...
Nejprogresivnější a nejlepší deska Death Angel!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Album, ktorý vás prevedie širokým spektrom metalových žánrov a pridá aj niečo naviac (funky i trochu toho jazziku). Jasná voľba pre poslucháčov s otvorenou mysľou. Výborné...
Act III se nikdy nestal mým favoritem, i když originalita se mu rozhodně nedá upřít.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.