BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro mě absolutně nejslabší výtvor v historii Edguy. Moc se to už smívá s Avantasií. Za Sex,Fire, Religion, která mě z alba baví nejvíc, dávám
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jedna dobrá písnička je pro mě málo.
Dobrá deska, ale přijde mi, že si Tobias nejlepší věci nechává pro avantasiu.
Priemerny album teraz uz priemernej kapely. A novinka ta ma este o bod menej...aspon zatial..
-bez slovního hodnocení-
Konečně jsem se dostal i k poslední placce; kdybych ji vynechal, nic se nestane. Dvě skladby, zbytek prázdná vata. Kuwa, kde se vytratil ten Sammet ze Savage poetry či Theater of salvation?!? Rocket Ride měl ještě jakýs takýs náboj, toto je slabčárna.
-bez slovního hodnocení-
Edguy se mi dříve dost líbilo, když hráli klasický germánský speed. Tohle jakoby rockování už mě moc nezajímá.
Super deska po nepříliš dobrém Rocket ride je toto lepší alespoň o 2 třídy
Najslabší Edguy. Kapela má tú smolu, že už bude navždy porovnávaná s vlastnou minulosťou a treba povedať že oprávnene. Z tohto pohladu vyzneje Tinnitus Sanctus ako hodne zúfalý počin. U mňa výsledný dojem nespravia ani skladby Ministry Of Saints, Pride Of Creation (obe dobré rockové skladby), Dragonfly (ten hymnický refrén sa tu fakt podaril) či Dead Or Rock. Úpadok kapely je najlepšie počuť pri baladách, ktoré časom úplne stratili na atmosfére. Album Rocket Ride sa dal brať ako sranda, ale toto mi už ani vtipné nepripadá.
je pravda že jsou teď edguy někde úplně jinde ale furt jsou to oni i když už je to víc rock než speed -power metal furt se to dá poslouchat.Já sem je viděl letos na masters of rock a bylo to super nevim co byste po nich furt chtěli dokud nezačnou zpívat pop je to v poho:)
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.