BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tohle je masivni
tvorba bloodbath patri k mojim srdcovkam :) a toto DVD je ukazka toho ako sa to da zahrat super live..:) PPC muzika, nemotorne pohyby Akerdeldta ci narazky na daniho filtha...:) vyborny koncert ;)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Bombaaaaaaa ... \m/
To mi tedy ukažte deathaře, kteří se vážně berou:o)))... Jinak je to docela fajn živáček, chlapi z kapely docela ve formě, i když večerní čas by asi padl líp...
bloodbath su fajn, ozaj trochu skoda toho prilisneho svetla, resp. nemotornych nemcov v publiku
-bez slovního hodnocení-
Parádní DVD... Odpolední čas vystoupení vůbec nevadí. Plusem je jednoznačně vynikající kamera a střih, dále skvělý výběr písniček, výborné hráčské výkony a i Mikaelovi kecy jsou celkem snesitelné. Navíc mám pro tuhle kapelu slabost, takže když váhám mezi 8,5 a 9 dám... Tak žádné váhání! Plus další půlbod a kdoví jsetli to nakonec nebude desítka!
Pěkné DVD, obvzláště si cením toho sépiového tónu obrazu. Btw. všimli jste si, že Swano hraje z nějakého důvodu levoručmo na normální kytaru pro praváky (tedy že má i převrácené pořadí strun)?
-bez slovního hodnocení-
MoRt8 ctrl+c, ctrl+v
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.