THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
dobré pokračování
Pre mňa to bolo naopak veľmi "milé" pokračovanie debutu... parádne, rýchle vypaľováky, skvelé nápady, výborný nový gitarák... Spolu s "Thrash the trash" Arakain-u a "Invaze" Assesoru to boli 3 zásadné domáce tituly, ktoré vtedy vyšli. Dodnes si ich všetky rád vypočujem bez toho, aby som riešil zvuk a iné (pre mňa), v tomto prípade, nepodstatné veci....
Aj u mna tento pocin akysi osobitejsi vyznam ale niektore texty su naozaj .....
Pro mě to bylo po zabíjejícím debutu docela velké zklamání. Teda hudebně v pořádku, ale ty texty, proboha, ty texty ! Při jejich poslechu prostě nešlo brát Titanic vážně. Ani vteřinu...
z dnesniho pohledu mozna nadhodnotim, ale ta deska ma pro me osobnejsi vyznam, v kontextu doby a tedhejsiho stavu tuzemske sceny ale neni co resit
Je to vynikající deska,ve své době směle konkurovala zahraniční produkci. Škoda jen ,že se touto deskou vyčerpal veškerý tvůrčí potencial kapely,ale opakuji vynikající deska.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.