BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlepší Death
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
...asi tak, toto rozumiem pod pojmom KULT ...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Skvěle šlapavý Death metal. Jedno z prvních DEATH metalových alb,které jsem kdy slyšel. Vždy mě více zajímala pozdější alba Smrti,ale Lepra je teda sakra dobré album,s poměrně dobrým zvukem a skvělými šlehami jako Pull The Plug,nebo Choke On It. Klasika všech klasik.
-bez slovního hodnocení-
spolu z o rok mladším SLOWLY WE ROT moje prvé stretnutia s Death Metalom..stál som z otvorenou hubou a čumel na magnetofón a nechcel som veriť čo z bedien lezie von hehe..plný počet ale nedávam z nostalgie..LEPROSY je skutočná brána cez ktorú museli prejsť asi všetci, čo chceli v tomto novom štýle niečo znamenať. Skrátka, Chuck vtedy otvoril Pandorinu skrinku
Pro mě první seznámení s Death metalem. V roce 89 kdy jsem poprvé tuto pecku slyšel, jsem pověsil Heavy metalové řádění na hřebík a vrhnul se po hlavě na Death metal. Co poté následovalo, nemá snad ani smysl popisovat...prostě plodná Death metalová smršť - CANNIBAL CORPSE, CARCASS, OBITUARY, NAPALM DEATH atd.atd. Nejlepší hudební léta mého života.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Približne na rovnakej úrovni ako predchodca, aj keď mierny posun je tu badať, takže dávam o pol boda viac ako SBG.
Nejlepší skladby: 1.Leprosy 2.Forgotten Past 3.Pull The Plug
-bez slovního hodnocení-
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.