BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Společně s Obsolete nejlepší album FF.Nečekal bych že bez Cazarese dokážou natočit takhle dobrý album.O to víc jsem nepochopil že po takovéhle bombě vypustili průser jménem Transgression
i pro mě nejlepší deska FF, na druhý místo bych dal Mechanize a Demanufacture
Pro mě nejlepší deska FF.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Po Demanufacture moj druhy najoblubenejši album FF. Zvuk je nadpozemsky, napady skvele, skladby nárezové ale i hitovky zároven. Taká Cyberwaste je snáď najtvrdšou vecou v kariere kapely! Dalšiou famoznou vecou je Drones, ktorá disponuje nezabudnutelným refrénom. Gitarista Christian ukázal, ze je muž na správnom mieste. Pecka!
-bez slovního hodnocení-
Jó, to odpočítávání do vydání tenkrát, krásná doba...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Po opotrebovanosti, ktorá sa odzrkadlila na predošlom albume, som od FF už v podstate nič nečakal... Tak sa stalo, že ma toto album v podstate milo prekvapilo, aj keď, kľudne by som oželel songy ako "Human shields" či "Bite the hand that bleeds"... Akurát tie mi do dnes trochu kazia celkovo dobrý dojem...
U mna asi najoblúbenejší album od nich,pri peckách ako Slave Labour,Drones a neskutočnej Archetype ma až mrazí,velmi dobré album,na ktoré mám pekné spomienky :-)OPEN YOUR EYES ;)
Tak, zasa som popočúval aj Archetype a aj novinku Mechanize a vychádza mi z toho nasledujúce : - Raymond Herrera je pre FF ten správny bicmen . Holt každý má svoj štýl bubnovania,každý ma svoje poznávacie znamenie ) a jednoducho mi Raymondova hra šmakuje viac než hra Gena Hoglana (ten je pre niektoré songy príliš rýchly - má môj rešpekt, ale v iných bandách ) . Raymond vie kedy zahustiť hru kopákovou paľbou a kedy naopak skladbu uvolniť .
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.