JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Väčšinu hejtov na túto modernú tvár In Flames už podľa mňa odvial čas, pretože dnes je kapela už opäť inde ako pred zhruba dvadsiatimi rokmi, keď ich starí vyznávači gothenburského zvuku fakovali od Reroute to Remain. Tento album zachycuje kapelu v obrovskej skladateľskej pohode, kedy nemajú problém sypať hity z rukáva (Quiet Place, Touch of Red, My Sweet Shadow, Evil in a Closet,...), tak aj nejaké drsnejšie thrash/deathové nájazdy (F(r)iend, Dead Alone, In Search for I). Nechýbajú typické zdvojené gitary, rezká rytmika, zvuk je fantastický (oproti Reroute značne lepší), sample fajn osviežením a Anders sa snaží viac spievať a experimentovať s vokálmi a celé to šliape ako dobre naolejovaná metalová mašina. Možno tak pesničku Bottled si mohli odpustiť, tá je celkom hrozná. Inak nemám námietky. Je fakt, že som postupne nevyrastal s Plamienkami ako Louža a že som sa k tomuto a ďalším CD dostal až s odstupom rokov, ale všetky tie negatívne hodnotenia z tej doby mi prídu značne prestrelené.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Stejně jako Reroute to Remaine nebo A sense of purpose je i tohle album s odstupem jako celek dost nudné, ačkoliv není to tak dávno, co jsem to žral. Ve chvíli, kdy už to mám naposlouchané odshora dolů, už takhle prvoplánovou hudbu prostě nevydržím poslouchat 45 minut v kuse... Ale narozdíl od předchozího alba zde samostatné skladby aspoň za něco stojí a nemám problém si je občas prohnat sluchovody. Jediné, které mě fakt nebaví jsou Like You Better Dead a Bottled. Quiet Place a My Sweet Shadow jsou naopak naprosto ultimátní pecky. Společně se Sounds of Playground Fading asi nejzábavnější alba IF.
-bez slovního hodnocení-
Toto album mám od nich asi nejméně rád. Dobrý písničky se zde taky najdou. A má to zvláštní zvuk.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
kto to počul naživo, pochopí :)
-bez slovního hodnocení-
Kdo hodnotí tuto skupinu míň než 5, je podle mě nic víc než hudební ignorant.
-bez slovního hodnocení-
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





