Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Staří kozáci jsou stále při chuti. "Beyond The Abyss" je samozřejmě hlavně švédská "chrastivá" DM klasika, ale v žádném případě ne nějak ultrakonzervativní. V tracklistu najdete pár skladeb ("Malevolent"), kde se WOMBBATH přiklánějí až k melodickému DM.
Black/sludge metal v podání THIS GIFT IS A CURSE nám pořádně nabobtnal. Neurvalí Švédové upustili páru a jali se věnovat košatějším kompozicím. Hodina a šest minut je ale příliš velká porce, a to i přesto, že "Heir" je jasně nejpestřejší deska TGIAC.
Postrocková klasika od klasiků tohoto žánru. EXXASENS na svém dalším albu nabízí vše pro tento styl typické a dalo by se mluvit i o přežitých klišé. Ale stále se to hezky poslouchá a hlavně to není utahaná nuda, protože energii Španělé neztratili.
Po divném minulém albu si u mě Italové trochu napravili reputaci. Zase cítím náznaky kouzla, kterým SADIST upoutávali před téměř třiceti lety na albech "Tribe" a "Crust". Síla thrash/death kořenů s dávkou specifických experimentů opět celkem funguje.
Žánrově velmi sevřené spojení shoegaze a postmetalu. Hudba která je hutná a současně křehká a zasněná. Specifickou roli tu má sametový androgynní vokál, který často funguje jako další linka kytary v táhlém zamlženém shoegaze stylu.
Nate Garrett zcela nepokrytě vykrádá TYPE O NEGATIVE, ale dělá to s takovou šikovností, že je to místy jako by Peter Steele vstal z mrtvých. Originál to není, možná jen celkem povedený klon, přesto si tohle album užívám.
Kdyby si tuhle partu vzal pod svá křídla nějaký schopný producent, mohlo by to být velké. Takto zůstává u slibného debutu. Gothic/black postavený na podmanivém zvuku příčné flétny je záležitost, ke které se rád časem, třeba za pár let, vrátím.