BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
No, nemoze byt kazdy den nedela ci Vianoce. Nemoze kazdy ocakavat jeden Kepper alebo Dark ride za druhym. Helloween si vybrali slabsiu chvilku s pozmenenou zostavou. Trochu tam vidim paralely ku Pink Bubbles, trochu tam vidim zabehnuteho klise ale celkovo to znie slusne, hoci priznajme si, cakali sme asi viac. Ale aby sme boli ferovi, prve dve skladby, Liar, Hell was made in heaven.. zneju velmi, velmi slusne. Len skoda ze tvoriveho potencialu nebolo trocha viac.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Prve dve skladby zabijaju ale potom to nejak ide dole vodou este Listen to the flies so skvelym veselym melodickym solickom a na japonskom bonuse Fat as a shark
-bez slovního hodnocení-
Oproti The Dark Ride obrovský sešup dolů. Helloween se opět vrátili k veselým skladbám,které hýří optimismem. A to byla podle mě chyba. Hra na ostřejší notu jim velmi prospěla,ale na prodeji to moc vidět nebylo,tak se poslušně vrátíme k tomu, co je nudné a sterilní,ale aspoň to sype zlaťáky. Ale Just A Little Sign, Open Your Life, Hell Was Made In Heaven a Back Against The Wall jsou hodně dobré.
-bez slovního hodnocení-
Absolutne suhlasim s komentarom podomnou...
V pohode, ale spolu s nasledovníkom sa jedná o slabšie počiny hells s Derisom.
neznam tohle album
-bez slovního hodnocení-
Rozpaky.... Po skvelom "The dark ride" som čakal ďalšiu nálož moderne znejúcich dyňových hymnusov a dostal som niečo iné, aj keď uznávam, že je z čoho vyberať, ale až tak ma to neohuruje... Škoda toho návratu k staršej tvorbe... Asi najlepší výkon podal Andy splu s hosťujúcim bubeníkom... K výkonu Mikea Dee niet čo dodať - myslím, že jeho rýchle, presné bicie kapele len pomohli...
najslabsie album v post-Kiskeho ére
Po 15 letech se konečně Helloween vrátil ke svojí muzice. A já se vrátil k nim. (90-tá léta má H spíš průměrná) Album se mi líbí i s odstupem.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.