BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ano, Pepek na "Cold Turkey" odvykačce je na dalšího Oscara (ale tak ovážná akademie není) - tohle je přesně ten prvek z francouzských kriminálek.
Jsem rád, že se ti Kličem je strach líbil, dle mě, to dost zajímavý příběh s několika dobrými twisty.. navíc mě baví vzpomínat na tu starou nedigitigální techniku.
Ještě k tý FSII - John Frankenheimer má udělal plejádu parádních filmů, např. 1964 Vlak nebo 1977 Černá neděle.. v porovnání s tím, co se je v kurzu dnes, tak opravdu nesmrtelná old school filmařina.
subeer: Mám to vlastně nastavené velmi podobně jako ty. Je skvělé, že se od sebe oba díly FS celkem liší (prostředí, atmoška, jiní herci a samozřejmě, jiný režijní přístup). FS1 má tu parádní honičku, FS2 dva zase Pepka závislého na drogách (famózní výkon Gena Hackmana).
Díky za tip na film Klíčem je strach. Parádní thriller! Ještě, že jsem si nečetl o čem to je.
Po opětovném shlédnutí obou FS jsem zase o něco spokojenější – uvědomělejší. Oba filmy spolu skvěle ladí (jeden bez druhého bych si teď ani nedokázal představit) a kvalitou jsou, pro mě, na úplně stejné úrovni. V tom druhém dílu se navíc hodně povedlo nasát atmosféru „táhlých“ francouzských kriminálek a precizně vykreslit kontrast mezi „US a F tvrďáckým přístupem“. První díl je opravdu epizoda ze života zakousnutého pitbula, Popeye je místy až nesnesitelný, nicméně celý film má neskutečný náboj a FS II mu potom nasadila parádní klimax.
subeer: Vím, že tam hraje Barry Newman a to je tak vše. Budu to muset prubnout.
Xmilden: Když vynechám CGI, tak si určitě vybavím ještě druhého Šíleného Maxe. Ten má taky epesní honičku. Jinak k Rychle a zběsile. Posledních dvacet dílů jsem neviděl, ale relativně slušný byl ten první film, i když jde v zásadě o kopírku akčňáku Bod zlomu, karát, že surfovací prkna dala přednost auťákům. No, aspoň vykrádají dobrý film :)
Díky za zajímavé reakce a tipy.
Dobrá old school hoňka je v Klíčem je strach 1972. Jinak na obě FS se tento týden znovu chystám, a to opět díky tomuto šťavnatýmu čtení. Díky J. Rose.
Co se týče současné korenktnosti, tak tenhle filmu si koleduje o trezor. Nevím jestli by si to teď někdo dovolil (někomu dovololili) promítat v kině.
Přesně jak píše J.Rose, povedených honiček je určitě strašná spousta, ale určitě bych nesrovnával nic novějšího kde nastupuje CGI, spíše u Francouzské spojky je ta honička prostě syrová, napínavá... to obrovské odhodlání s kterým Pepek pronásleduje nadzemku, z toho má člověk až husinu. ... Teď mě naskakuje ještě skvělá honička z druhého Bourna v Moskvě, kdy Damon pronásleduje Urbana. Ta je rovněž skvěle natočená, ale bojím se celkově na tu sérii podívat, protože režisér to trošku přeháněl s rychlýma střihama. Také skvělou honičku má Drive s Goslingem. Já hrozně rád poslouchám ten zvuk rozmačkaných plechů. Sérii Rychle a zběsile nemá cenu moc komentovat, protože tam hrdinové umějí létat i bez těch aut, to mě nikdo nevymluví :)
No slušnou honičku si vybavuji z "Agent bez minulosti". Tenhle film mám rád, i když to pak ten následný Bournův "seriál" poněkud pokazil.
Ano. Rovněž akční, socialistická nálož Mravenci nesou smrt, přináší parádní honičku, kde se auta pohybují rychlostí pěší chůze:)
Přátelé, neměli byste ovšem zapomínat na honičkový majstrštyk v pátém díle Malého pitavala “Cyklista”!
Honička z Francouzské spojky je výborná asi tím, jak přímočaře ji Friedkin podal, přičemž samotný nápad s pronásledováním nadzemky, byl opravdu originální.
Současné „bondovky“. Ano, souhlas. Velmi mi imponuje i dálniční honička ze čtvrté Smrtonosné zbraně. Ronin, další pecka. Třeba sekvence ze snímku Matrix Reloaded mi už přijde úsměvně přepálená, ale pořád je to nic ve srovnání se sérií Rychle a zběsile, jak zde prozíravě podotkl Patex. Samozřejmě i takový T2 má výborně pojaté honičky. Všechny zmiňované snímky sázejí do placu hlavně prvek zábavy, ale Francouzská spojka má v sobě i tu jedinečnou syrovost a jakýsi prvek autenticity.
Xmilden: z tych novsich, asi kazdy James Bond ma nejaku nahanacku, Baby Driver, filmy Michaela Baya maju tiez minimalne nejaku jednu na spickovej urovni. A okrem hlupeho Fast & Furious ma uz nic nenapada.
Honička
Xmilden: Bullittův případ
Jsou prostě filmy a pak jsou Filmy. Vím že se často nadává na dnešní fabriku jménem Hollywood, ale je bohužel smutným faktem, na který autor několikrát v článku upozorňuje, že Francouzská spojka by v dnešních podmínkách rozhodně nemohla vypadat tak jak byla natočena. Gene Hackman se touhle rolí jednoznačně proslavil, přestože toho rozhodně neodehrál málo. Ale ten Pepek mu prostě sedí jako ulitý. Už v Eastwoodově autobiografii jsem žasnul nad tím, jak jej Clint vykresluje jako člověka, co opravdu nesnáší násilí, přitom jeho postavy jsou v dokonalém kontrastu a dokáže je dokonale zahrát. A o nejlepší automobilovou honičku všech dob tady asi nemá cenu moc polemizovat. Za mě jediná, která se jí alespoň trošku blíží je ta v Roninovi. Schválně napište někdo své další typy na skvělé honičky.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek