BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MX
Na jedničce oceňuji hlavně tu snahu tvůrčího týmu. Tedy bez jakýchkoliv zkušeností vytvořit z ničeho - něco. Jinak ale souhlasím. Ten skok mezi jedničkou a dvojkou je markantní.
S Falloutem to máme oba stejně:-)
Ach ... těch bezesných nocí, oči podlité krví, záda zkroucená jako paragraf.
†††
Jednička je už z dnešního pohledu trochu... nudná a úsměvná, ale dvojka (a za mě osobně i trojka) pořád skvěle funguje. Pamatuji si své totální překvapení, když jsem zjistil, že Max vypadá jako postava z legendárního Fallouta (včetně psa Meatdoga), načež jsem pochopil, že ta inspirace proběhla obráceně :-) V případě zájmu kluci z Moviezone zpracovali Mad Maxe kdysi jako pokec: https://youtu.be/s8MOJ2MDcSc
Jinak v roce 2015 vyšla hra Mad Max a ačkoliv si v recenzích odnášela sedmičky, za mě je to velmi povedená věc. Hodně atmosférická, z filmu si bere to zásadní + asi nejpěknější (vyjma parádních honiček s kárami) je prostředí. To je nepřekvapivě pouštní pustina, nicméně obrovská a fascinuje mě, jak autoři dokázali přinést snad sedm naprosto odlišných pouštních biomů. Je radost svištět krajinou, starat se o palivo, vodu a hnát se za příběhem.
Opravíme, samozřejmě, bohužel dyslexie je kolikrát silnější než my všichni dohromady🙂
Jiný autor
Myslím, že autor je J. Rosse. Chtělo by to opravit.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek