TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mě se tam právě ta Sandra Nasic libí :-).
podla mna je toto pre mna jeden z najlepsich albumov a obzvlast ma dostala skladba Faraway.
Black Horse
Tento album mi pripomína jazdu na čiernom koni- od steeplechase, cez parkúr a dostihy až po klusácke dostihy. Do bubnov trieskal Dave Lombardo- bývalý a už znova prijatý bubeník Slayeru. Album je dobrý, ale menej tvrdší.
když jsem si tohle poslechl, ostalo mi pri prehravači nasypaních pět pytlov ostrích tónú
lepsie ako keby prerobily the beatles
ale predsa len tento album je viac o ich hudbe a prave preto sa mi viac paci je to ok
Ja ma ich tvorbu rad. Ked mi uz gitary lezu von usami a chcem pocuvat "hevy meeeeedl" tak nic lepsieho nepoznam.
já mám taky radši jejich tvorbu, ale reflections mi přijde už takový monotonní..i když ne všechno
mě se tedy taky jejich vlastní tvorba na Reflections líbí..naopak skladby se Sandrou nic moc, ten zpěv mě tam moc nesedí..
...asi ten dojem zavisi od ocakavani
Reflections se mi od nich libi zdaleka nejvice + 'covery' se Sandrou Nasic a Mathiasem Seyerem ... cim vice hraji vlastni veci tim lepe - ikdyz, starsi veci s bubenikem nazivo jsou taky vyborny...
mě se taky zdá, že Refelctions už je celkem o ničem
Reflections je mrdka
seru ti na nadpis
....jak říká Mr.Jogurth:-)))))
Pan Jogurt - 11 z 10:-)
Joooooooo. Ty to valej. Ty jedou. Ty drhnou. Dyž to je jasný. Dyž von je James fakt velkej učitel. Jako takovej učitel národů. Von je úplně jako Komenskej. Jak voni nás v měšťance v dějáku učili že svět má jednoho učitele národů. Víš co. Tak teď sou na světě jako takový dva učitelé národů. Jeden národní a jeden metalovej. Jan Amos Komenský a James Drhnič Hetfield. To je jasný. Tady je vidět jasnej Jamesův styl. Jak voni to drhnou jako von. A nejvěčí kouř je že voni to drhnou na housle!!! To je jasný že má James pravdu, že housle sou nejlepší. Voni mu naslouchaj a učej se. Metallica - Apocalyptica. V tom vidim jasnou podobnost. Úplně na tuty. Myslim si že sem se neseknul. Ale je vidět že voni se jen tak zatim učej a Jamesův vodkaz jako přeberou až možná časem. Estli vůbec. Voni maj totiž jeden problém. Maj totiž trochu průser s originalitou. Nevim čim to je ale některý písničky mi fakt dost připomínaj Jamesovu Metlu.
no nemyslím si, že by zrovna tímhle albem probudili metalovou scénu...Cult nebo Inquisition Symphony jsou podle mě lepší
Je to smutne, ze ospalou metalovou scenu musi budit cellisti.....Ale jde jim to!
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.






Vložit diskusní příspěvek