Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Svůj živák mají venku taky zasloužilí američtí thrasheři HEATHEN. A buďto tak skvěle hrají nebo se následně studiově kouzlilo, protože zpívají i hrají naprosto bez chybičky. Ale takové už jsou dnešní živáky a spolehnout se můžete jen na osobní zkušenost.
Nové album DRUDKH patří v rámci jejich diskografie k těm méně nápadným. Charkovští drží standard, nicméně tentokráte jejich atmosférickému BM chybí ono pověstné "něco navíc". Tím myslím třeba srovnatelnou skladbu, jakou byla "November" na minulé desce.
Jednočlenný post-blackový projekt s neposednou rytmikou. Chilan Jorge Cisternas má evidentně rád FALAISE, DEAFHEAVEN a zejména pak odlehčenější, hravě-nostalgické polohy ALCEST. Bohužel má ale sklony být až příliš sentimentálním, hodně cukrovým hošanem.
Angličané znovu doručili slušnou diplomovou práci na téma "švédský melodický black metal v letech 1993-1999". Okamžitě si vybavíte kapely typu DAWN, VINTERLAND, NOCTES a samozřejmě DISSECTION. Vysedávání v první lavici se NINKHARSAG vyplatilo.
Odkaz starých HELLOWEEN ožívá u této německé kapely. Zvukově to má spoustu much, ale osmdesátkový speed metal je slyšet jednoznačně. Škoda, že Tommy Hansen už tu pár let není, aby jim vytvořil autentický zvuk své doby, tohle by byla přesně jeho parketa.
ROTHADÁS. Člověk by pod tímto názvem čekal nějaký kvalitní uherák a on je to doom/death metal. Death metal je masivní OSDM, často se klepou koberce. Doomová složka je naopak přístupnější a melodičtější. A v poslední skladbě dokonce zazní čisté vokály.
Poslední díl byl snad nejakčnější ze všech, navíc toho na poměry seriálu neuvěřitelně hodně odhalil a možná by obstál i jako otevřený konec. Ačkoliv měla druhá řada i pár hlušších míst, nutno smeknout. Tak snad si tvůrci ještě pár es v rukávu ponechali.
Vložit diskusní příspěvek