BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
27.7.2018 Akropolis, Žižkov
Díky za report, taky v Praze bylo horko, i sám Velký Ondulátor než vylezl a i pak si odskakoval dozadu, ale bylo to kvalitní nebo teda drželo to laťku, za ty prachy to stálo a v nejlepším přestat ale prostě přídavek jsme si vyřvali, takže milé (ale stejně jsem si říkal, jestli to na Floridě asi víc luftuje nebo maj víc klima), prostě peklo a zážitek.
Super report! Je mi líto, že návštěva koncertu v Ostravě nevyšla..
Tak to bola sauna. Nieco neskutocne. Vonku 35 stupnov a v klube 50. Ziadne ventilatory a o klime ani nehovorim. Sa ani necudeujem ze Obituary hrali len hodinu. V klube plnka okolo 400 hlav a je zazrak ze nikto tam neodpadol. Koncert vyborny obe kapely ale na buduce urcite zvazim ci to ma vyznam v takych podmienkach /samozrejme v lete ked je horuco/ riskovat infarkt......
boha dnes je ale datum, ale ine som chcel zena sa ma pytala preco neviem rozpravat, no ked pride legenda pri ktorej kazetach som premoshoval nejedno leto na dedine u babky okrem ineho, tak to inak nemohlo dopadnut iba stratou hlasu. a ked som vysiel odtial vysmiati a zmykajuc tricko urcite si zopar ludi povedalo asi ide zo sauny a zabudol si uterak. viac netreba dodavat len tolko ze este na to ze to bol klubovy koncert chybali 2-3 skladby. tak nabuduce.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek