TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Panther
Novinka ještě plně nezpracována, ale zatím drží a baví.
Tak letos jedu prvně na brutálek a budou tam!!!To mi udělalo dnes hroznou radost. :)
Rad bych na tomto miste upozornil na velmi vydarene solovky Danielova bratra Kristoffera - zejmena debut Rust je skvely. Jsou to spise subtilni zalezitosti, ktere krasne padnou do tohoto obdobi. Song Follow Me Down je nadpozemsky krasny.
ehm... no nic...
Morty : Komu? No tobě bohužel asi ne :-) Holt ne každá hudba musí být empiricky přesná. A ne všichni počítáme noty metodou konečných prvků :-) Někdo to jede v maticích a někomu holt stačí ten skalár. A v tom je přece ta krása.
rande
To Louža
Pokud jsi z Prahy tak se vůbec ničemu už nedivim v případě tvých příspěvku a představ a požadavků.....
"Umeni je nejen hrat, ale I nehrat".wtf? Louzo, ja uz jsem te tedy leta letouci nevidel, ale z tohohle by mel radost I tvuj milovany Landa. Komu? ☺...nesmrtelni nevstavali, meli opravdu vecer. stejne jako ted. pravidelne ctou, ale neprispivaj. to uz musi byt jo svatek. treba jako tenhle s "umenim nehrat"😁
Pozvánka na rande, nebo plánovaná vražda?
You decide.
Jsi z Prahy?
Koblih : Já jsem já. Pročpak?
Louža není z tohoto světa hlavně
Louža kdo jsi? Ty jsi z Prahy?
Úterní chlapec je Daniel. Ten se v úterý narodil a pár desítek let později ve stejné budově opět narodil podruhé.
Louža na hrad
Loužove recenzie sú v každom prípade Horúčka sobotňajšej noci. :*
Kdo je Úterní chlapec?
Recenze bookletu : Přečetl jsem ten booklet (samozřejmě limitovaný 48 stránkový) a dozvěděl se Danielovu osobní zpověď o tom co se stalo, velmi přesný popis jeho terapie a traumata z nemocnice, kde čas běží všeobecně jinak, což si on s poruchou spánku užil na plný pecky. Co předcházelo bezprostředně před hospitalizací a jeho pocity těsně po propuštění. Kdo nezažil (já jo) jen těžko se vžije. Naštěstí dostal občas zmrzlinu za statečnost. Aspoň že tak. Kapitolka je věnovaná i dodatečnému focení, kde zpětně téměř přesně rekonstruovali celou situaci pro bookletové fotky + nezbytné hrdinovy pocity po dvou letech opět na lůžku. Fotky většinou sedí k tématu i když tu zborcenou nahatou v koupelně si mohli nechat pro Emo Girl Edition. Fotku utlrašlacháče v běhu byla patrně určena pro časopis Treblinka Fitness. Zuřivý Tarzan look na stromě už jsem vůbec nepobral. Ale jinak +- v pohodě. Vtipná úvaha o tom co to znamená Úterní chlapec a co to vůbec je úterý je bonusem plácnutým do vody :-) Děkovačky jsou tentokrát slohové, ale úplně chybí informace kdo na co hraje a kdo co složil. Asi nejšokantnějším momentem je až na konci jen mimoděk zmíněná skutečnost, že po výpadku v roce 2014 Daniel ještě stále prodává svoje hudební vybavení, aby mohl zaplatit účty. V tomhle světle se i pobavený úsměv nad prodejem jeho roztrhaných džínů mění v zaražený křečovitý škleb a reedice Remedy Lane, či předchozí akusťák se poslouchají trochu jinýma ušima. A ani ten klik na Download už pro slušné posluchače už nebude co býval...
To Louža
Ty jo ty tvoje příspěvky to je jak od profesora trošku akademik nejsi?😂
Od pozérského Linolea jsem se pravidelně jenom ujišťoval, že tenhle samozvanej mesiáš je pořád mimo. U remixovaného Remedy Lane jsem překvapeně zjistil jak strašně ta deska vyčpěla, paradoxně líp se poslouchá ten živák (což se mi tedy nestává).
Až tahle deska častečně nahodila řetěz zpátky, rozhodně je působivá, i když toho sekání je tam až moc. Závěrečný vyklidňovací chillout (ve stylu Devina) je dlouhý, ale nějak mi to nevadilo.
Takže welcome back Daniel, a bibli dál nechej ve skříni ;)
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.






Vložit diskusní příspěvek