DVA - Piri Piri
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Btw. samozřejmě předchozíma deskama mám na mysli Pale Communion a Dead End Kings, se staršíma počinama srovnávat nemá význam, obě kapely jsou už úplně jinde, než např. před nějakejma 10-15ti rokama...
Možná jsem nahluchlej nebo mám zvrácenej vkus, ale novinky obou probíranejch kapel mně přijdou mnohonásobně silnější, resp. mě osobně víc bavěj / seděj, než jejich předchozí desky... Pro někoho uspávačka, pro mě zatím s Devinem letošní top...
Hooy: jenže nová deska Katatonia je prakticky tak dobrá, jako byla u Opeth Pale communion. Taky na ní dobrousili to co začali na předchozí desce. A Pale Commuion jsem docela poslouchal a chválil jí. Takže ted chválim i katatošku
spí už slova, spí už noty, všichni padli do dřímoty...
Katatonia recykluje uz asi 4 desky po sobě a letos v total uspávacím duchu, ty rychlovarna konvice. :)
Opeth zatím ještě přijatelně recyklují-ještě to jde. Zatím.
Nová Katatonia je velmi vkusné, příjemně nemetalové album; oproti Opeth nepoměrně větší posun.
Troubo!
Zbytočný a nudný album. Rýchlejšie skladby sa celkom dajú, ale zbytok je o ničom. Zase sklamanie, škoda. Málo energie aj na rockovú kapelu a nie ešte na metalovú.
Srandovní tohle vycitat Opeth a vychvalovat novou Katatonii.
JJ Pale Comunion jsem celkem uvítal a poslouchal. ale tady to nové album nemá prakticky význam. všechno už bylo na Pale Communion a tady se jen recklyuje. stejný postupy, furt stejný sólo/vyhrávky a zakončení sloky jakože "východníma melodiema", stejný a čitelný až za roh. jediný co fakt chválím je ten basovej, až přebasovanej, zvuk. To je mocná produkce
Novinka pokračuje ve stylu naznačeném na Heritage a plně rozvinutém na Pale Communion, za mě OK. Pale Communion, která mně tedy přijde rozhodně lepší než Sorceress, pro mě představuje odvážný žánrový úkrok, který se Opeth zdařil na výbornou. Každopádně už zde místy probleskuje jistá zacyklenost a nedostatečná tvůrčí kreativita, kulantně řečeno. Zkrátka si myslím, že ze současného směřování se dá vytěžit ještě tak jedna deska (jestli vůbec), pak už by to chtělo opět něco krapet onačejšího, a ne nutně návrat ke kořenům.
Jinak k diskuzi o Watershedu snad jenom tolik; Watershed zpětně doceňuji jako jedno z vůbec nejlepších alb Opeth, rozhodně se nedá mluvit o nějaké krizi, spíš dovršení mnohaletého tvůrčího zrání.
Sircerer
vyborna muzika dobre sa to pocuva. Myslim ze Opeth na este co to povedat
Já nad nima zlomil hůl během "Watershed éry". Tam mně přišlo, že jeli už jen ze setrvačnosti, přestože pár dobrejch momentů ta deska měla. Heritage se mi zdá jako trochu nesmělej pokus o prog-rock, Pale Communion už znělo sebevědomějš, ale teprve se Sorceress si minimálně u mě tu zlomenou hůl parádně opravili. Sto lidí, sto chutí... Jsem rád, že mě se trefili do chuti bezvýhradně.
Mně naopak připadá, že předchozí deskou chytli Opeth tak trochu druhý dech, protože největší stagnací je pro mě Watershed. Vlastně bych ani moc nechtěl, aby přišli s nějakým "návratem ke kořenům", což si dost lidí asi přeje. Takhle z nich mám spíš pocit, že hrají hlavně to, co je baví a k čemu min. od Ghost Reveries dost znatelně směřovali. A to bez ohledu na skalní příznivce death období :)
Tak tak - yossarian, hovoríš mi z duše, bohužiaľ :-(
bohužel akkerfeldt už nemá co říct. nabral si tam plno nových muzkantů, aby přišly i nové nápady, a nakonec nedostatek nápadů schovává za retro vykrádačky. podstatný je ale to, že i když je to udělané řemeslně velmi dobrou produkcí, nemá to prostě po hudební stránce ani trochu jiskru, ani jeden moment kvuli kterýmu bych si to pustil znovu. nevadí mi jakýkoliv žánr, ale slabá hudba ano
Kapela každopádne svojich oddaných fanatikov má, čo jej budú žrať aj keby nahrali len 60 min. retro práskajúceho šumu... lebo šak "OPETH"... Fakt je ale ten, že táto kapela, čo do popularity stráca už pekných pár rokov. O období, kedy bola na výslní 10-15 rokov nazad, môže len snívať. A je jedno či bude hrať retro 60-70 roky alebo gore/grind.. proste už je za zenitom.
todle Sorceress album bych vydržel poslouchat celý asi jen kdybych se chtěl cejtit jako 60ti letej zaprděnej dědek. To jsme slyšel jen tři kusy. Možná ten zbytek alba to vytáhne i na 90 let :D
Heritage ... to naštěstí není :)
No ja tiez nejak nechápem tie onanie ohladom novinky Opeth. Počul som ju asi 2x, zdá sa byť síce už klasicky veľmi dobrá, ale to boli i Heritage či najmä Pale Communion... Zdá sa mi ale, že je ešte viac akustickejšia a tým pádom i jemnejšia.
Taky mě to baví. Krásná hudba k začínajícímu podzimu.
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Vložit diskusní příspěvek