DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
skoda preskoda, posledna doska RoF bola naozaj vydarena... end of an era...
...Fabio priznal ze tam uz dlhodobejsie panuju velmi napate vztahy. Cakal som ze to zapichne hned po poslednej placke.
Ale tak stale mame ANGRu s jeho hlasom + milion a jedna hostovaciek u vsemoznych power/speed/heroic spriatelenych kapiel :-)
RoF bez Fabia ? Tak to už asi skonci aj cela kapela.....pre mňa sokujuca sprava.
Tak toto vyzera ako velmi pozitívny znak obrodenia:
RHAPSODY OF FIRE - Into the Legend
https://youtu.be/__6VtmQxsg0
Poslouchám to album už po třetí a stále nenacházim co by se mi na nom mohlo líbit. Nebejt tam Fabia, tak se to nedá ani poslouchat. Myslím, že tímhle si hodně pohoršily a jestli takhle budou pokračovat dál, tak přídou o hodně fanoušků, který radši budou sledovat Lucu Turilliho. U mě hodně velkej propadák...
Nech to bejt Zdenos ...
... a zkus něco (třeba jen o pár let) staršího.
nenakazen predchozi tvorbou mi nova deska nevadi, celkem ok
Luca Turilli u mě vyhrál po všech stránkách.
...navyse uvod: 11 - Sad Mystic Moon, si az nechutne vypozicali od Dimmu Borgir: Progenies of the great apocalypse
nuda, nuda, nuda
Oproti Turilliho verzii Rhapsody, totalny prepadak, ktory nezachranil ani bozsky Fabio
asi cerpaju z knihy Dictionary OF English + sukromne hodiny u DeMaia
OFf fuck //:=]
omlouvám se za příspěvěk off topic, ale opravdu už sem alergický na "siláckometalové" party a jejich názvy písní, kde je vždy "něco of něco", fakt invence jak prase
tady ti Taliáni to dotáhli k dokonalosti:
název: OF fire
deska: OF steel
písně: OF light, OF pain, OF tears, OF steel
vstává mi z toho pleš na hlavě hrůzou
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.
Vložit diskusní příspěvek