CHROME CELL TORTURE - Ibiza
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
je to zvláštní ep... nyní mne to nebaví , prostě aktuálně sepultuřím a čekajíc na novinku a střídám to s korny ... reznor je přeci jen jiná záležitost ... ale uvidím k nin se pravidelně vracívám, tak tomu dám čas
Not The Actual Events
Nové EP je super. Přijde mi jako modernější Broken.
bože to je pičovina
jojo super čekám na to ep :
:)
https://www.youtube.com/watch?v=cvyywDE67tY
Jsou zpátky
... mě ten poslední příspěvek trochu vrtal v hlavě ... nemohu souhlasit zejména se srovnáním HM s Hostem od PL. V první řadě považuji Host za album, které prošlo zkouškou času, nedávno se mi podařilo rozumně fyzicky sehnat např. vynikající EP Pernament Solution a podle mne Host byl u PL o pokusu vkročit kamsi jinam. Pokus to byl marketingově neúspěšný, ale zůstala po něm výborná nahrávka. U NIN však jde jednoznačně o desku, která plně odráží dlouhodobé kroky TR. Někomu to vyhovuje, někomu ne, a to je fér :) (rým z nové Insanie nemohu z hlavy), já jsem v pohodě a spokojen, nejméně ze všeho bych si např. přál křečovitý pokus o DS 2013 ... mimochodem při poslechu HM jsem četl Zánik samoty Berhof a to je prostě parádní kombinace :):) ....
Dost blbá nahrávka
Tohle je první věc od Reznora která se mi nelíbí ani trochu. Nevím proč ale při poslechu se mi hlavou furt motaly myšlenky na alba Host od PL a Evinta od MDB....asi takový význam ta nahrávka má....
Everything patri medzi najhrosie veci co Trentor kedy napisal. Zbytok albumu sa mi velmi paci - zasadna platna co sa tyka kompozicie to samozrejme nie je, ale starnut Trent jednoducho vie- hlavne produkcia je absolutne fantasticka (basgitara Pina Palladina v niekolkych skladbach da poriadne zabrat vasmu subacu) - Trent spravil popovu dosku a spravil ju skvele! Velmi sa tesim, ked si to pozriem na zivo! :)
Toto bol subjektivny nazor nefanatickeho fanusika skupiny Nine Inch Nails, dufam, ze ma nikto neukamenuje. Downward Spiral uz Trent nahral, gitarovu dosku uz taktiez (With Teeth), jeho hudbu som si vzdy vedel predstavit v popovejsich variaciach a voila- dockal som sa. Odflaknute to rozhodne nie je! :)
Ale ta everything - boze to je tak stupidna vec az ma zuby rozboleli :)
Jsem velkým fandou NIN a i když si myslím že Trent Reznor, neumí natočit špatnou desku, tak se nemohu ubránit pocitu že už to zkrátka není ono. Nepotřebuji nářez za každou cenu, ale s tou energií Reznor nějak poslední dobou šetří. Year Zero bylo dokonalé, tohle je zatím takové ospalé.
Hlasuji pro recenze na staré a především legendární desky NIN!
je to zvěrstvo
nejvic se mně libi song Running zatim
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.






Vložit diskusní příspěvek