BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
nejslavnější
Nejslavnější americká skupina byli vždycky Kiss.
Van Halen nikdy patřili do první ligy jen chvíli.
Bezsporu skvělí muzikanti, muzika plná nápadů, ale nedotažené aranže.
Některá alba nápady překypují, ale jen v náznacích, nerozvedené. Typický znak VH. Pro styl, jaký skupina hrála velká chyba. Potenciál VH vždycky měli.
1984 bylo nejúspěšnější, protože bylo zaměřeno na středoproudé posluchače.
Tak, tak. A ja sa s ním občas aj zhodnem, čo sa vkusu týka. :)
Strayuv vkus jde sice uplne mimo mne, ale recky ctu poctive. Kluk to umi podat poctive jako malokdo...
:-) Díky. Říkáš pauzírování a zimní příprava mi svědčí, vracím se silnější než kdy dříve? :-))
Skutečně našláplé řádky, výborně Strayi. K bodování nemám zásadní připomínky:)
Skvělé. Hodnocení alb až na 1984 (dal bych o jeden bod méně) a Fair Warning (dal bych o jeden víc) je stejné jako u mě. Už se těším na druhou část a na moje nejoblíbenější For Unlawfull Carnaval Knowledge. Diky ti
Imothep: Díky. I já se těším.:)
Paradni profil, uz se tesim na druhou polovinu, ktera bude urcite zajimavejsi, nejen co se udalosti a zvratu kolem postu zpevaka tyce.
Fair Warning je pro mě nejlepší album VH. Navíc myslím že nejde o nějakou zábavnou věc
Pekný článok, Stray... I keď to hodnotenie Fair Warning je pre mňa určite na úrovni debutu.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek