TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No je vidět, že vzít si čas pět let na album kapele rozhodně prospělo, aby se aspoň trochu vrátila do původního mustru. Stejně jako jejich souputníci Magnum, kteří leakli ve stejný den a taktéž totálně podělali svoje předchozí album i Redemption to vytáhli...tam kde to bylo. Skoro. Alder je stejně jako Catley zpěvově suveréně čím dál horší a Nik Van Črurda ještě zalituje, že s ním nepřehrál ten jejich super hevíkovej debut dokud ještě Ray mohl trochu zpívat (v roce 2004). Narozdíl od Magnum, kteří překročili stín Visitation tihle "jen" dotáhli skóre...kdyby si vzali těch let deset jako Fates Warning, tak tam mohli mít dokonce i jednu fakt super písničku jako And Yet It Moves... Ale nemají. A navíc ani jedno z alb nedává odpověď na základní otázku americké progresivní hudby, co hergot dělá Devon Graves a jeho Psychotic Waltz??
No jo, nikdo nemládne a zpěváci tím míň... nicméně je slyšet, že se posnažili trošku (dost) vyprogovat ty svý obvyklý šablony, kde aby jeden měl pocit, že autorovi neustále někam odlítaj včely. Takový ubrečený to je. Jenže - pak se rozběhnou prsty po hmatnících a je to luxusní. Safír je jenom jeden, ale tohle taky beru.
a co čekáš od aldera výšky jak lada krizek?ha ha
Ruku na srdce, Alder už není co býval a jeho výkon mě celkem zklamal. Jinak dobré.
Nové album je super.Poslední 22.minutová píseň je libovka.
Tesil som sa na to, vypocul som si 5 krat po sebe a nic "chytlave" som v tom nenasiel. Mozno 2 skladby, ktore stoja za opatovny posluch tam su, inak nuda..ale mozno som hluchy ;) pojdem pozriet radsej Fates Warning do MMC
No zas tak zlý není
Redemption žeru fest, jen se jim prostě nepovedlo překonat sebe sama, no. Safír je jen jeden ...
Pravda, pravda... 5/5
Tohle album se tedy vážně nepovedlo. Vždycky to bylo tak akorát příjemně vyvážené na hranici agra a progu, ale tentokrát teda šlápli do agra příliš, jsem hodně zklamaný. 10 povedených nápadů uprostřed převážně dementních skladeb je asi nemůže omluvit... u Let it Rain nebo Focus nebo Begin Again jsem to skoro nezvládl doposlouchat. A druhá věc je otřesný zvuk - chápu, že nahrávají taky doma, ostatně jako dneska kdekdo, ale proč to kurňa někdo z nich v obýváku u telky i míchal? Hraje to jak z roku 1985 ... ble... :/ V dnešní době je standard "drobátko" jinde.
...a to mám prosím Redemption rád a jsou mi sympatičtí. :)
recenze = snůška keců :-(
Po minulom pocine toto zufalo nudi.
...invencia ...
...Redemption vyšumela , ale to je pri 5. albume asi prirodzené v tomto subžánri. Priveľa nudných power/speedových gitarových liniek, ešte že to ako tak zachraňuje vokál Ray Aldera... Zlatý tandem Matheos/Alder, najlepšie čo progmetal so sebou priniesol... už len počkať na nový FW...
Uprimne nesuhlasim, podla mna pre Redemption mnozstvo novych napadov a podnetov, som velmi spokojny!!
Když už, proč todle nemá 40 minut max. Probrat se až do konce tim všim, to je hotová tortůra, zvlášť, když z toho nic zvlášť nevyčnívá. Kdyby to bylo zkrácený na půlku, asi by si tam člověk něco i našel, ale takhle se každej silnější moment v tý předlouhý únavě jednoduše rozpustí.
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.






Vložit diskusní příspěvek