SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já si obdobně povzdechl při poslechu Black Wings Of Death, kterou jsem zrovna poslechl ve zdařilém podání od Panychidy.
Práve včera som počúval po dlhej dobe Ready For Boarding. Kde sú tie časy dnes....
A to zase ne, pokud nejsi příliš cholerický typ :)) Jen si pěkně udělej názor :)
Já tomu dal zatím jen jeden poslech a určitě zkusím další, ale (kulantně řečeno) příliš velký potenciál na zlepšení nevidím.
díky, takže se toho požitku slyšet nový RW raději vzdám...
Ach ouvej! Running Wild jsem byl leccos ochoten odpustit a být tolerantní (bývala to jedna z mých srdcovek) a na každém albu jsem si vždy našel minimálně 3 songy, které se mi líbily (ať si třeba byly přes kopírák), ale na aktuálním albu to jsou s přimhouřením obou očí maximálně 2 songy (spíše asi jen ten Dracula). Přičemž text refrénu songu Me And Boys mě přímo rozesmál. Bohužel se nejednalo o zdravý a přirozený smích ...
Tak to ani náhodou!! Poslední alba RW jsou bezpochyby úpadková, ale pořád se dají vydýchat, tohle nikoliv (i když třeba Čapek ze Sparku to vidí jinak, fakt, že to nepsal Kozák, je dostatečně varující:)).
poslední alba Running Wild mne pěkně serou, má cenu si to vůbec pouštět? Asi moc ne, co?
to Stray
Kolik tomu dává Louis 10 nebo 11?
Já myslim, že tě to svou řídkostí uzemní hned zkraje.:-)
Doposlouchám Mob Rules od Sabbathů, plivnu si do dlaní, uvážu šátek (s lebkama) kolem čela a jdu na to :))
Rolfe, do toho!
První skladba je vyloženě fotbalová! :-)
Tak jsem na tohle album zvědavější čím dál tím více :))
Ten chlap uz stratil súdnosť ,treba mu to asi povedat
Strycku Strayi,
ja ti rikal, ze to nahravali v sudu :)
3 skladby za mnou - je tohle vůbec možné? Zní to jako demáč nějaké venkovské zábavovky z okresu Klatovy. Ten chlap se dočista zbláznil.:-)
šok!
Tak jsem tu novinku slyšel... A i když dokážu být dost tolerantní a spousta starých psů mě dělá poslední doou radost (RAGE, Overkill, Anthrax, Testament) tak tohle je fakt žumpa. Starej Kašpárek chce dostát svému jménu!
A to já zas musím říct, že na to jak zbožňuju jejich éru 87-89´tak poslední alba mne mimořádně SRALA.:-)
Podle té ukázky, co zde byla, by to mohlo být vážně špatné. Já vím, ty prachy, lidi za ně nicméně dělají daleko horší věci, takže OK. Když udělá někomu radost, není co řešit. Podotýkám, že poslední alba RW mi nevadila.
Je to tak zle, az je to celkom dobre. :D
Ja som to pocul (skoro) jedenkrat a nedokazem byt objektivny ale dobré to neni !
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.






Vložit diskusní příspěvek