DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
jedno z nejlepsich alb ND!!!
To album není vůbec zlé.
Diatribes má patnáct let? Sakra, pamatuju si jak jsem ho objevil v turnovským music shopu a váhal jestli si ho koupit, protože předchozí Fear, Emptiness, Despair mě až tak nevzalo ... že má patnáct let? TAK TO MÁM JÁ O PATNÁCT LET NAVÍC NEŽ TEHDY? A DO PRDELE...
Toto album jsem nikdy nepochopil a po tomhle jsem definitivně nad N.D. zlomil hůl... Prostě mi to vůbec nesedí, ale to je můj problém.
jo taky jsem prvni slysel harmony corruption (a spolu s cause of death me tehdy uplne namotali na dm) - starsi alba se ke mne dostali mnohem pozdejc a nehorazne mi sedly (grind se mi ukazal byt mnohem blizsi nez death :)
ale diatribes dodnes moc nemusim. fear emtpiness despair je naprosta bomba a jeden z jejich vubec nejlepsich zaseku, ale diatribes mi proste prislo trochu prazdny.. kdyz uz, tak nasledujici inside the torn apart je v podobnym duchu, ale mnohem povedenejsi.
NAPALM DEATH me privedli k extremni muzice v roce 1990. Tesne po vydani Harmony Corruption jsem si tehdy na burze koupil za 50Kčs nahranou kazetu. Dalsi tyden uz jsem mel od nich vse, co do te doby vydali.
Libi se mi porad vse od Scum po Words... Novejsi alba mi uz neoslovuji.
Obdobi DIATRIBES mam nejradeji. Skoda, ze se k nemu ND pak nechteli hlasit a z toho obdobi nehrali nejaky cas ani jedinou skladbu.
Tak recenzia, na tento skvost, ma tu veľmi potešila! Legendárne album!
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.
Vložit diskusní příspěvek