SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dneska už zásadní deska prověřená časem. Silna atmosféra nastvanosti a negace.
http://www.revolvermag.com/artist-music-song-premieres/ion-dissonance-premiere-new-album-cast-first-stone/22704
Ion Dissonance - Ill Will (Demo MMXIV) z prosince 2014.
http://ion-dissonance.bandcamp.com/track/ill-will-demo-mmxiv
Okolo týchto je tiež nejako ticho...chystá sa niečo nové?
Tangaroa má LP, je tu tady na něj i recenze. Gaza neni špatná. Taky se celkem těsim na ty nový WFAHM. Teď ale poslouchám spíš jemnější věci jako nový Oceansize a Pineapple Thief.
into ... tu budou někdz
tangaora je fajn čekam na plnohodnotnou desku....mě poslední dobou vraždí gaza
Mluvíš mi z duše Ozzy :-)
Mě Campaign baví dost, víc jak Cursed. Ale dostal sem se do ní až po cca 10 posleších. Psyopus mě jako jedny z mála v tomhle ranku vůbec nebavěj a Crinn tu snad taky někde mám, ale mám pocit že mě to přišlo jako klasická drtička, ale zkusim ještě jednou. Jinak tady je pár typů ode mě: Tangaroa, Hunab Ku, Tardive Dyskinesia, Down I Go a třeba ještě poslední The Number 12 Looks Like You, ty tu maj i recku.
Tak to pri Into The Moat budeme s Cherubiánkom hladiť sami. :(
Campaign jsem párkrát zkoušel a taky spíš ne, začátek je dobrej, ale v půlce začnou hrozně šmrdlat. Mě baví spíš vichřice, než muzikantský předvádění :))
no tak co jsem slyšel spoiler wfam tak ty jsou ted taky hodně do meshu :))
in the moat mě nikdy nevzalo, baví mě víc třeba právě zminovaní wfam nebo psyopus či crinn
Zdar brutusáčku, sem si tak vzpomněl, ty si rochníš v těhle technickej vraždách, slyšel si Campaign od Into The Moat?
wfam mi přijdou víc do dillingerů ID do meshu :-)
to srovnání jak psal Sicky docela sedí, i když jsou ty kapely nesrovnatelné vedle sebe....co vidim já hodně pozitivního na nahrávce tak je zpěv
Víš jak, obě tyhle kapely mám pod "tehnickej moderní metal" a to bez ohledu na to že jedna "sype" a druhá "seká" (grind vs. HC nebo tak něco, nemám rád škatule...) Tak proto si je dovolim srovnávat.
A proč ne? Obojí je hřbitov jak prase. Na škatulky v tomhle případě kašlu. Nebo jak si to myslel?
Srovnavat WFAHM a ID?
Konec roku ještě neni, nikdy nevíš... Navíc za měsíc vycházej nový War From a Harlots Mouth a to bude bolet :-)
deska roku
No, to bude v obyvaku slusne narazeno...
Sicky: Přesunulo se to do Black psa...
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.






Vložit diskusní příspěvek