SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ironmaiden nema na accept ani ve snu
hardtom: máš naprostou pravdu. Vidim to stejně. Taky proto že patřim ke starym metalistum :-)
Klasika
O skupině ACCEPT jsem se dověděl v roce 1981 z časopisu BRAVO, kde byla pod titulkem HEAVY METAL aus SOLINGEN jejich fotografie z koncertu: oba kytaristé v hlubokém záklonu, vzhůru mířící véčka, uprostřed divoce se tvářící zpěvák... O něco později jsem v rádiu slyšel "Starlight"... a rázem byli mou nejoblíbenější kapelou. Deska Breaker se mi společně s Restless and Wild z jejich diskografie líbí nejvíce a už to tak zůstane navždy. Myslím, že to "staří" metalisté, kteří pamatují jejich alba postupně - tak jak vyšla - vidí stejně.
Veru
... aj ja sa musím pripojiť k poďakovaniu.... veľmi rád čítam názory a recenzie na albumy, ktoré ma sprevádzali dospievaním, a ktoré dodnes rád počúvam, aj keď už som medzitým absorboval veľké množstvá aj inej muziky.... A vôbec ich nepovažujem za zbytočné, bo sa takto o nich môžu dozvedieť ľudia, ktorí by si ich v tých kvantách nahrávok dneška asi len ťažko našli... Tiež čakám, či sa objavia aj recenzie na ďalšie albumy Accept...
Taky to nepovažuju za zbytečné. Vždycky je dobré pohlédnout na zásadní díla s odstupem a v širších souvislostech. K poděkování se připojuju.
recenze starých desek
Já jsem naopak rád když se tu připomenou tak skvělé věci jako třeba toto album. Jen houšť! Tohle neni omílání starého ale naopak připomínání zlatých časů na které i dnes málokterá kapela má.Už se těším na recenzi mého favorita RESTLESS AND WILD. Diky Louisi.
Udo je vynikající zpěvák (samozřejmě nejlepší časy už má za sebou) a Metal Heart top heavymetalové album; moje první, tomu se říká klika. Jinak, vidím to spíš jako Daveyy.
.
Za dva roky se budou stydět ;))
A vůbec nechápu proč se psaní těchto recenzí zabíváte, však už toho bylo napsáno a řečeno tolik, že si o tom každej snad obrázek udělal dávno sám.
:)) Ale inak tá doba sa asi fakt vracia v plnej paráde. Nedávno som videl asi päť takýchto devätnásťročných Udov nakupovať v tescu.
ozzy: "Mlč už prosím Tě" v takové chvíli může říct jenom ten kdo skutečně nežije metalem.:) Myslim opravdovym metalem - tím z před 25let.:-))))
Stray - [22.11.2009 12:56] :DD
prostě se mi nelíbí jeho projev,... to radši toho Blejze :o) ... i když na Metal Heart se to dalo přežít, to je docela fajn deska
Mlč už, prosím ťa. :)
Udo svým zjevem na promo fotkách z toho období vypadal boží...jako buldočí obsluha zabahněnýho saskýho kanónu z první světovky.:))
Absolútny súhlas.... Kto nepoznal "Metal heart" nebol považovaný za "metalistu"...:-))
A k Iron Maiden som si našiel cestu až dlho po tom, čo som si ulietal na Accept a Udovom animálnom prejave (a práve Dickinsonov spev bol tým, čo ma odrádzalo).
Napsat že UDO neni zpěvák může jenom provokatér!! Ale na Zachary Stevense mě Stray nešahej! :-) To je taky pan zpěvák i když jiné kategorie.
To Stray: To máš asi pravdu. Když nad tim tak přemýšlím tak v první půlce osumdesátých let asi Accepti vládly! Minimálně v našich končinách to bylo markantní.
Metal Heart je deska desetiletí, možná to mám tak i kvůli tomu, že je to první čistě metalové album (žádní Europe, Queen, Bon Jovi), které jsem kdy slyšel (v roce 87´) a dodnes nedám dopustit.
Hooya: Udo a nezpěvák? Ty asi zase hraješ na oktávy co? BLÁZNE! Nejdůležitější je excentrický zápal (na Udův výkon z Metal Heart -kam se hrabe Dickinson - slovo do pranice)!!! :-)
P.S.Strčte si všechny ty nudný Zachary Stevense do prdele! :-)
škoda, že u nich nikdy nezpíval zpěvák...
Breaker jsem slyšel ze všem zmíněných naposled a jako jediný MI nenadchl. Ty dvě předcházející jsem vlastně do teď nikdy neslyšel - už Breaker MI odradil, což je opak toho co následovalo - na Accepťáckou éru 82-86 totiž možná nestačí ani Maidni a ani Judas.:-)
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.






Vložit diskusní příspěvek