SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
v roku 2012 vyslo fire make thunder. zistil som to vcera :-D. vyborne album.
Známku pridaj k čitateľskému hodnoteniu.
8,5/10
Vynikajuca davka psychedelickeho progresu, na ktoru, ako napisal Koscj, musi mat clovek naladu. Nuz, OSI vseobecne nie je hudba pre masy, ani pre rockovo-metalove masy. No to im len pridava. Muzika, ktora je krasne prepracovana, ovela zlozitejsia nez sa mozno zda na prvy pohlad a neuveritelne atmosfericka. A Kevinov hlas je vskutku nezamenitelny.
PS: Moje srdcovky - The Escape Artist, False Start, Radiologue :-)
Jedním slovem VYNIKAJÍCÍ ,opět o krok dál od předešlého alba.Zvuk neskutečný a Jimova procítěná kytara barvou zvuku nedá při poslechu nevzpomenout na Fates Warnig.
Z poslechu dýchá obrovská pohoda a pohlazení.Není absolutně co vytknout.
Zajímavá deska a některé pecky, jako třeba úvodní The Escape Artist jsou vynikají.
raději bych četl King Crimson (trk)
BLOOD je jiná než FREE. Poukazuje na to už třeba jen obal, který je u BLOOD teplejší, přístupnější a hodnější (oproti studenému, beznadějnému a odlidštěnému FREE). Rozhodně se ale OSI nepodbízí. Na první poslech jsou skladby jednodušší, zpívatelnější a tak nějak přátelštější. Nenechme se ale klamat, stále je to prog ála OSI, jen je u líbivějších skladeb hůře rozpoznatelný. Napsat komplexní kousek, který si zanotuješ je kumšt. OSI stále bodují. P.S: bonusové CD je tentokrát do počtu a nelíbí se mi :-(
bohužel
s touhle deskou mám trošku problém. Zkoušel jsem to do sebe diostat snad padesátkrát, ale nejde to. Něco tomu chybí.....
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.






Vložit diskusní příspěvek