BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Instrumentalny shred technicky death s podladenym strunovym aparatom a kvalitnym soundom. Chlapi skurvene vedia. Avsak co si pocneme my ostatni s takymto vybrusenym exercise audiobookom pre mlade gitarove talenty, na to nemam odpoved…
Slyšel už někdo to nové album Conquering Dystopia?
http://www.metal-archives.com/albums/Conquering_Dystopia/Conquering_Dystopia/404516
ad instrumentalna muzika - skuste Intervals a ich EP The Space Between.. su nikym, ale su skveli..
Novej Loomis celkem baví, je to takovej easy listening co ti tak prosviští kolem, ale příjemnej :)
Na novince neni tak jednoznačnej hit jako Jato Unit, ale to bude tim že teď tam neni moc slabých míst takže jeden nevynikne, ale nejvíc se mi z posledního alba líbí bonusovka, uvolněná písničková Reverie for Eternity.
http://www.youtube.com/watch?v=q7t8N0sXNh0
..ale Hangar 18 tam zazní hezky :-)
Poland
Pro mě je jednoznačný vrchol song Continuum Drift, ale asi hlavně díky Polandovi jinak je ta deska slabší než debut. I ten Friedman tam nějak nezazářil...
Mně se ten zpěv líbí. Dělá to songy zajímavější, třeba duet s Ihsahnem je skvělej ;-) a i ta baba zpívá docela hezky. Taky bych řek, že tentokrát Loomis dal dokupy víc zajímavejch melodií, ale tak silný momenty jako "Sacristy" nebo "Cashmeere Shiv" na novince nepřekonal.
Přijde mi spíš horší než minule - patrný přitlačení na pilu, několik nazpívaných songů navíc tak nějak rozbíjí koncepci. Neříkám, že špatný, dobrý je to. Ale tak nějak nad tim mam otazníky, no.
Si musím zohnať.
novinka sa mi paci velmi...
onanie....
Tenhle výraz používají jen laici nebo šumaři...
Vyborny instrumentalny album, na miestach kde vypusti paru a prejde aj k inym zanrom priam prekvapujuci, jedine co mi vadi je booklet s necitatelnym fontom v kontraste s pozadim, dodnes som si neprecital mena hosti, ja ich proste neviem precitat :)
Tak to jsme na tom stejně:-)
Zatím je to tak, že nikdy více Jeff Loomis než "Nikdy více" :-)))
Mě to album baví,tak nevim:-)Ale upřímně jsem zvědavý,jaký bude nový album "Nikdy-Více".
Mě ta studna právě vyschne tak nejpozději v půlce druhé skladby.
Jeff má nevyčerpatelnou studnici nápadů,takže neni se čeho bát:-)
Nějak u tohohle alba postrádám smysl. Pořád čekám, kdy začne Dane zpívat a hurá, máme tu nový Nevermore.
Masakr. Jen škoda těch riffů, mohly dobře fungovat na novince Nevermore. Tohle je plýtvání:-)
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek