BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Právě tuhle desku poslouchám u zdobení vánočního stromu. Myslím, že je lepší než cokoliv od Backyard Babies. Jejich neovinka je sice taky výborná, ale radši dám přednost HS, Crashdiet a Crazy Lixx.
No ja jsem novy BACKYARD BABIES ani nejak blize nestudoval, potom co jsem si pustil par ukazek na myspace. Ted jsem si to pustil znovu, ale nejak me to vubec nenakopava - nemam chut to poslouchat.
U HS je tam behem cele delky alba, takovy ten vrici olej, ktery dle me je zakladem uspechu. Navic ten zpevak ma i zajimavy projev. Proste na to neco je..
BACKYARD BABIES nahráli podle mne lepší desku.
No jo fakt, ma pravdu predsedo.
Ja si to poridil az letos a nejak me nenapadlo, ze by to mohlo byt lonske - kazdopadne se opravuji a rikam tedy, ze nic lepsiho, co jsem mel moznost slyset, v tomto ranku a v roce 2008 zatim nevyslo.
Cas leti jako blaznivy ...
Tohle album HS je 2007!
Dreamin' je asi nej glam rockove rocku - ani novy Motley se svoj inejlpesi deskou nejsou lepsi - z tyhle urny leze neuveritelny zivot - navic zpevak signs his ass off.
Strayi, co Blessed by a Broken Heart - Pedal to the Metal? Podle mne naprosto vynikající album a zároveň nic pro fanoušky Cynic! :-)
.
já píšu samý ''no'' .. sorrry jsem úplně hotovej z práce xD
.
Dreckus: no tak snazim se bejt 'jakože' trochu otevřenej, tak když už to tu řešíme tak sem chtěl aby byl trošku konkrétnější no.
Stray: no jo, Holt to vidíme každej jinak. Ale to nevadí ;p
jo, znam te odsud docela dlouho :)
Na metalopolise vsetko po starom, banda blbeckov sa odbavuje. You know who you are.
vetsi mojo, yeees baby //:=]
hellrider: ja stejne nevim, na co cekas.. co si z toho strayova srovnani asi tak vezmes?
jasne, ze tyhle kapely maji na koncertech vic svetel, vic decibelu, vetsi show a vetsinou taky vic lidi. a taky maji vetsi haro ;)
Tak třeba Van Halen, Aerosmith nebo Bon Jovi jsou rozhodně větší vejvar než Dinosaur Jr., jako hráči (co do zručnosti) i provedením samotných koncertů.
.
dej mu ŠANCI moe !! ;pp
jak se můžeš tak hloupě ptát.. prece motley cure, cinderella, poison, alice cooper,... a korunuji to rockovi mohykani typu kiss :p
.
Stray: ted nebudu uštěpačnej.. a která kapela by to měla být ? Čistě ze zájmu
Boha jeho, ten Dreckus vám to zase dal.
Hellrider: To si nemyslím, mnohé z těch kapel jsou výborné a živě válcují i papírově méně vnucující se surovější party.
.
a kdo tu mluví o zpěvu? v tomhle žánru je přece nějakej um nebo schopnosti až druhořadá (nebo pětiřadá ?) záležitost.. hlavní je přece shopnost zaujmout (chápejte 'vnutit') a imáž, není liž pravda?
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek