SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
spíš zakrněl
Řekněme, že jsem se v poslední době posluchačsky trošku otevřel:-)
tojo, je to jinde, jen sem myslel, že když Ti "The Gathering" přišlo až moc melodické, takže o tohle by ses ani neotřel :)
No, hejvík. Není to evropský a nekňučí se tam, když to teda hodně zjednoduším. Takže nemám námitek:-)
fakt i Tobě se líbí tenhle hevík? :)
Fakt dobrá deska. Akorát si ji dávám:-)
jj, prakticky kompletní diskografii, ale The Ritual nejvíc, fakt jak šesté album Metallicy, které nikdy nevyšlo :ú)
to už pomaly rok točíš tie Testamenty, však? :)
As the Seasons Grey je naprosto dokonalá skladba, nemůžu si pomoci
Tahle deska je výborná možnost pro milovníky kytarových sól, aniž by přitom chtěli zabředávat do onanií typu Malmsteen. Alex Skolnick to aspoň tady strašně dobře odhadl a MISTROVSKÁ KYTAROVÁ PRÁCE desce strašně dává, aniž by strhával pozornost na sebe. To se podařilo jen pár lidem ...
The Ritual klenot, absolutní klenot. Má srdeční záležitost.
Bohužel na Forbidden se zapomíná. Především Distortion je naprosto dokonalé album.
nejslabší počin testament
přiznám se,"zatím"nejlepší považuji"the gathering".výrazný příklon k death metalu kapele svědčí a pevně doufám,že se vyvaruje nějakých příliš výrazných experimentu,poněvadž s návratem alexe se toho vážně obávám.co se týče"the ritual",svého času jsem na něm dost ujížděl,ale časy se mění a nyní jej považuji za velkou chybu,v porovnání s genialní"force of habit" od EXODUS pusobí přinejmenším(až na pár vyjímek)neslaně,nemastně.a čeho velice lituji,je nedocenění takových skvostu,jako jsou poslední počiny "distortion" a "green"od FORBIDDEN.fantastická díla,russ anderson je(dle mého názoru)fenomenální vokalista.
Ja im snahu o priblizenie masam nezazlievam, ale album The Ritual je u mna v ramci tvorby Testament na najnizsich prieckach, tak isto ako cierny album od M. Prva polovica 90 rokov bola pre thrash hekticka a myslim si ze Testament su jedna z kapiel, ktora za to zaplatila privysoku dan. To iste plati o Exodus a ich album Force Of Habit, aj ked je podla mna podstatne lepsie zvladnuty a dodnes nedoceneny. Testament vsak pre mna stale bude ortodoxna banda ktora albumami Legacy & The New Order definovala thrash ako styl na dlhe obdobie. Spomenul by som Overkill a ich album I Hear Black z tohto obdobia (po Under The Influence u mna u OK jednoznacne najlepsi), v tomto pripade sa narozdiel od Testament jednalo o efektne vybocenie zo zauzivanych noriem (napada ma aj Reneval od Kreator trebars) Tieto albumy hodnotovo spestrili smerovanie kapiel, co sa o albume The Ritual dvakrati povedat neda.
Zda sa mi to, alebo su tie flazolety na zaciatku Electric Crown "jemne inspirovane" podobnou vyhravkou ako v Kindergarten od FnM? Pff
a co hovoris na Xentrix a ich album kin?
Hlavně EXODUS se to změknutí jako jediným moc nevyvedlo...právě proto nejmenuji.
To Stray
Neviem ale mam dojem,ze dost tezce ignorujes Exodus ako taky ,ale tu sa jedna, ked tam uz spominas zvolnenie atd. ,ze dost zabudas na ,pre mna vcelku dielo,Force of Habit ,cos sa mi zda dost nepravom.Aj ked pre teba mozno Exodus nikdy neboli asi progress,ale prave na tejto platni je badat mnohe prvky hlavne gitarovej invencie.A kto niekedy hral na gitare a pocuval,ako Gary Holt hra ,da mi za pravdu,ze jeho hra ma neskutocny riffovy naboj a naladovy esprit.
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.






Vložit diskusní příspěvek