BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já jsem z Pardubic, tady vládne přímo Fixománie, jsem jeden z mála, co Fixu vidí jako skvělou kalbu, pokec se známýma, rande atd., ale hudebně mi přijde jako celkem odpad, prostě mě to nic neříká.
A co se týče těch buchtiček, s tim věkem to není tak špatný, na podobných punk-rockárnách se vždycky najdou pěkný baby tak +-20.
lissa :
Máš pravdu, tady se vesměs probíraj jiný témata než hudba, což mě taky velice rmoutí :o(
lissa: jistě že je zde spousta lidí, co poslouchají i hardcore, i když tebou zmíněné skupiny jsou často na hranici toho, co se za hardcore obecně považuje, ale například na tebou zmíněné GNU zde najdeš recenzi i rozhovor. Já osobně hardcore dost poslouchám, ale mám rád především klasický old school, především NYHC, pak něco z metalcoru, agresivnější a progresivnější HC typu CONVERGE a hodně mnohé posthardcorové směry jako emocore.
lissa nanestastie to co hralo na Mor bola metalova spodina (az na Rage a SSOGE)...sudit metal podal tych kapiel co boli tam je zcestne:)...je pravda ze 95% metalovych kapiel je odpad, ale najdu sa v tu skutocne perly...inak je vsak metal pocitvo obmedzeny sam sebou a tym co z neho vlajkove lode zanrov vytvorili...
to Snoff
Nepatřím sem proto, že neposlouchám metal - dostala jsem se sem tak, že jsem googlila report z koncertu Mars Volty a při tom si všimla recenze na fixu...
Je pravda, že se ráda bavím o hudbě, ale jak tak na to koukám, tady se probíraj spíš jiný témata:-)(
Ale když už jsem tu, zajímala by mě jedna věc - poslouchaj metaláci hardcore? Mám na mysli hlavně kapely ze Silver rocket (Lyssa, Gnu, Wollongong..), Freedimension (Deverova chyba, C...) apod.? A považujou je za dobrý, nebo ne? Jestli mi někdo odpoví, patří mu dík
to Imothep
Já jsem se zase ocitla na Masters of rock - využila jsem věnovanej volňásek - že si jako rozšířím obzory - a utvrdila jsem se, že metal je pro mě poněkud nudnej a některý kapely mi přišly skoro až legrační - ty jejich pózy a hlavně to, jak se tvářej strašně drsně a berou se ukrutně vážně...a Manowar, legendy metalu...ehm...:-)
Tohle je samozřejmě hodně subjektivní názor, ale je to jeden z důvodů, kterej mě odpuzuje od toho, abych se o tenhle styl zajímala víc.
Nechapem ... A jak stare babeny treba balit ked nie 13-14 ?? :)))
ale, nerobte sa... :) cela redakcia chodi na koncerty VF, lebo nabali strnastky :)
masťa?
machina?
Marigold?:-)
aha - no já mám pár známých zoufalců, co choděj na koncert VF jen proto aby tam lovili 13-14-15tileté buchti
tak blízko pódia jsem se nepřibližoval a vždycky to bylo na fesťáku:-)
ale zas lolitky tam sou fajn, ne?
ne vlastní vinou jsem byl účastníkem asi pěti vystoupení VF a musím souhlasit s agrovesnickým králem z Egypta
lissa : ehm, no asi jsem mel dopredu napsat, ze jsem byl ucastnikem rozsahlejsi nehody (rozumej byl jsem bohuzel pritomen na koncerte VF), a to o cem jsem psal nebyl zdaleka jen pripad 1982. Ale to je jedno - at si VF posloucha kdo chce, ja jsem psal jenom svuj nazor.
ty ztichni, čoudo přemoudřelej
Tak to sem nepatří Louža!
..........pardon, já zas du...:)
lissa: jak sem nepatris? sem patri kazdy fanousek dobre muziky.
to Imothep: No jó, sem čekala, že někdo vytáhne 1982:-)
Problém je, že vy znáte jen tohle, maximálně to, na co byl klip. A zrovna tyhle písně se dvakrát nelíběj ani mě...
Tím nikoho neosočuju, to je normální - každej nemůže mít naposlouchaný všechno. Ale pokud to člověk nezná, neměl by podle mě vynášet radikální a jednoduchý soudy typu "Vypsaná fixa je největší odpad a blabla" , což tady je docela častý a netýká se to jen VF. Právě zjednodušenej pohled je to, co mě tady v těch diskuzích vadí a proto jsem si rejpla do "příznivců metalu".
Třeba já mám fixu hodně ráda, ale zároveň dokážu uznat, že po hudební stránce to není žádná prudká originalita (i když co je dneska originální, že) a o jejich hráčských schopnostech se v těchto prostorách pro jistotu ani zmiňovat nebudu..:-)
Ty texty jsou opravdu divný. Ale to pokládám za plus. Jsou plný originálních slovních spojení, neexistujících figur, odkazů na literaturu a literárních postav v netypických situacích. A nejvíc se mi líbí, že se v nich dokáže spojit nespojitelný - na povrchu sranda, uvnitř ironie, hořkost až depka. Ty texty můžou mít hodně významů a s opakovaným poslechem se ty významy ještě posunujou, někdy i úplně měněj. I u VF lze najít klišovitý věty - jenže to je záměr a v kontextu ostatních slov nabírají úplně jinej rozměr...Je potřeba to pozorně poslouchat(nejen 1982) a kdo chce, tak to tam najde...
Koukám, že jsem se nějak moc rozepsala - omlouvám se, vlastně sem ani nepatřím...
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek