Recenzia na koncert TORR 1988 (Rude Pravo)

Kult násilí a smrti. Proč?

Rudé Právo Srpen 1988

Zfanatizovaní vlasáči, klátící se ve zmateném hluku vibrujících
reproduktorů, nepříčetným řvaním doprovázeli skeče hudebníků
heavymetalové skupiny v roztrhaných džínech a s nábojovými pásy kolem
boku. Ruce výhružně sevřené v pěst vyletovaly proti usínající obloze.
„HEIL! HEIL! HEIL!" rozléhalo se údolím amfiteátru.
Mezi pobíhajícími těly se zjevovaly bílé plenty, na kterých se v
závanech zvířeného vzduchu vlnily umrlčí lebky s upířími zuby, s
pěticípou hvězdou na čele a s obráceným krucifixem v levém uchu.
Překřížené hnáty a římské dvouramenné sekery, které byly symbolem
italských fašistů. Nesmyslně smíchané fašistické symboly se znaky
náboženské sekty satanistů, uctívačů ďábla. Ze scény někdo zakřičel
„Ku-Klux-Klan!".
Bezděky jsem se rozhlížel, kdy vzplanou ohnivé kříže a začne hon na
barevné. Opodál si zatím několik mladíků přivydělávalo nelegálním
prodejem kýčových plakátových reprodukcí.
Tato atmosféra nepochází ze srazů Punků, nebo skinheads (tzv. holé
lebky) v západním Německu, je z koncertu pražské méně známé amatérské
skupiny Törr, která 18. srpna vystupovala v Bratislavě. Zanechala tady
spolu se svými zfanatizovanými přívrženci navštívenku, nad kterou
soudný člověk rozpačitě kroutí hlavou. Co se to děje?
V textech písní, které Törr nabízí se stále objevuje smrt, hroby,
mrtvoly, beznadějnost, samota, pesimismus v útrpném čekání a vůbec
terminologie pochybných a zakázaných náboženských sekt.
V songu Zlej sen Törr zpívá: „Škvírou mýho hrobu světlo proniká. Cítím
hřích a zlo, když večer ulejhám. Kolem sebe zombi, atomovej déšť,
čarodějnic sabbath, proudy krve, lež". Jaký to má smysl?
„Má to být protest proti všem nešvarům naší společnosti", tvrdí
vedoucí skupiny Milan Háva.
Komise pražského kulturního střediska, před kterou Törr v listopadu
minulého roku úspěšně složil zkoušky, zřejmě nebere na vědomí, že
jejich texty jsou příliš ponuré a hudba dosti jednotvárná, jen místy
výrazná. Repertoár kapely neshledal závadným ani ONV Praha 10, který
Törr vydal povolovací dekret k samostatnému koncertování. Žádné
výhrady neměli rovněž hlavní dramaturg Bratislavského parku kultury a
oddechu, přímo odpovědný za ideový obsah písní vystupujících hudebních
skupin, a ONV Bratislava 1, který Törr povolil hrát v amfiteátru.
Nepochopitelný formalismus čtyř institucí.
Bratislavané vracející se večer 18. srpna ze zaměstnání viděli na
zastávce trolejbusů nedaleko amfiteátru asi deset fanoušků skupiny
Törr. Bez ostychu zde močili na chodník. Nepřekáželo jim, ani to, že
kolem šly matky s malými dětmi. I takový je asi projev protestu proti
nešvarům naší společnosti.

Ladislav Urban

100 lidí celkem slabé u nás ( město s 20 000 lidí) tam přišlo asi 50 fanouškoů téměř čehokoliv jenom né ToRRu:)
až na příšerný zvuk to ale nebylo zas tak zlé, na vyřvání a ožrání zcela ideální;)