BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
manzeta: dík :))
ooo, jak jsi moudra, Manzeto :-)
ale kuš :p
pavel>myslim, ze si kuli tomu rejpalovi nevzdelanymu:p zbytecne sypes popel na hlavu, koupila sem si slovnik cizich slov;)) a ten vyraz tam imo sedi uplne presne (bez ohledu na to, ze me osobne se to slovo nelibi a pripomina mi buhviproc (slovo) prezervativ)>>
prizma-->pren. hledisko, urcity princip hodnoceni, pohledu: hodnotit udalost prizmatem sve doby
slovnik cizich slov, lumir klimes, praha spn 2002
jinou definici nebo výklad posunutého významu jsem nikde nenašel. takže omluva za nepřesnost :)
jinak bych nerad mystifikoval :))
hm, vypadá to že nedorozumění je na mé straně. někdě jsem získal povědomí o přeneseném významu tohoto slova - něco jako výrazný prvek, typická vlastnost, charakter. také jsem to nikde jinak nedohledal. uznávám, že se mohu mýlit.
teda nechci vůbec rýpat, ale co si mám vlastně představit pod slovem "prizma"?? měl jsem za to že přeneseně to znamená něco co tříští barvu/světlo/obraz... a na netu/ve slovníku jsem se nedozvěděl moc smyluplnějších věcí...
Zostava:
Klaus Amann:
trumpet, horn, trombone
Nathalie Barbary:
soprano
Shinji Chihara:
violin, viola
David Kempf:
violin, solo violin
Esteri Rémond:
soprano
All other instruments and vocals, sound-design and programming by Iskandar Hasnawi, Sébastien Roland and Renaud Tschirner.
Industrial landscapes and noises captured by Simon Eberl and Renaud Tschirner, designed and programmed by Iskandar Hasnawi.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek