SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Genialne.
Však tohle je super album..
Práve včera večer som si urobil čas aby som si dôkladne a pozorne vypočul tento album. A čuduj sa svete, to čo mi predtým pripadalo ako nemastný-neslaný opus má zrazu dokonalú chuť.
Duncan v Antimatter uz davno nie je:). Inak ten album Ion je skutocne vynikajuci, ale bolo to vydane uz dost davno a zatial z ich tabora neprichadzaju ziadne novinky. Tak neviem ci este budu dalej pokracovat. Uvidime.
A preto ľúbime Antimatter :)
m_h:neslyšel jsem to,ale jsem rád,že si někdo na pettersona vzpomněl,ten člověk udělal anathemu stejně jako cavanaghové,ne-li víc..
pocul niekto Íon - Madre, Protégenos ? ovela lepsie (duncan patterson). doporucujem.
Po dlhsiom case som si to opat vypocul.A z cistym stitom prehlasujem,ze toto album ma zobralo najviac z metalovej muziky...a to som toho pocul fakt vela ...klenooot
slysel jsi dannyho album sestavene vyhradne z coveru drakea? nahrat neco takoveho samo o sobe neco rika :)
ale jinak je to uplne prachmizerny a totalne zbytecny album :)
:-P
tak jsem dneska zjistil,, po poslechu alba NIck Drake - Pink moon z roku 1971, ze anathema docela obstojne a nezakryte vykrada tohoto muzikanta. Pravda, nekteri jeji clenove se k tomuto muzikantoj hlasi, ale aby takle okate brala z jeho napadu, to mi prijde minimalne kontroverzni. U ostatnich kapel bych pouzil ostrejsi vyraz, anathema je ale srdcovka.
tak jsem dneska zjistil,, po poslechu alba NIck Drake - Pink moon z roku 1971, ze anathema docela obstojne a nezakryte vykrada tohoto muzikanta. Pravda, nekteri jeji clenove se k tomuto muzikantoj hlasi, ale aby takle okate brala z jeho napadu, to mi prijde lehce kontroverzni.
eternity mi pride ako najslabsi album.
Ja neviem prist na chut albumu The Eternity.Neviem cim to bude,pripada mi nezaujimave,ale tak skusam to napravit.Inak najradsej mam Alternative 4,The Natural Disaster,The Fine Day to Exit.
Prostě jsou skvělí, už aby si přijeli zahrát do Česka. A kdyby náhodou zase jezdili turné s Porcupine Treem vůůbec by mi to nevadilo :)
Tak, tak.. ako všetky ich albumi.. Teda okrem Serenades, tomu albumu akosi neviem príjsť na chuť..
krasna doska a ta basa dava tej skladbe fakt ksicht.....awesome
poslechněte si Electricity a zaměřte se na to, co hraje bassa (mezi 2. a 3. minutou skladby). Dává té skladbě duši...
NAtural
Joj...ale toto album mam rad,tu atmosferu,sound....vsetko pomale,naladove veci az na mojho favorita Pulled under......super 10/10
nie je co riesit : Judgement 10/10, bez dalsich zbytocnych komentarov.
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.






Vložit diskusní příspěvek